Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už od malička je nám vštěpován kladný vztah k rytířům a princům s ušlechtilými cíly, jsme ponaučováni o správnosti jejich jednání a jsme také nuceni se s odmítavým pohledem odvracet od jejich protivníků. Když trošku vyrosteme, prince a rytíře vyměníme za vojevůdce a politiky, ale náš postoj vůči nim zůstává stejný. Čas plyne dál a my stojíme před důležitým rozhodnutím, po jaké cestě se vydáme. Tomu, kdo se vydá po cestě princů, bude v mysli stále spávat myšlenka na druhou volbu, kterou zamítl. Stejně tak toho, který se rozhodne jít cestou loupeživých rytířů, bude trápit pocit, zda se tenkrát rozhodl správně. A nám ostatním nezbyde nic jiného než jít lesem, než se potloukat přes pole a louky, než zakopávat o pařezy a vyhýbat se stromům. Stále zůstaneme někde mezi cestou dobra a zla. Nikdy se neuchýlíme ani k jedné z nich. Je ale naším cílem připojit se k některé?
Naším údělem je neustále kolísat mezi dvěma směry, mezi dvěmi možnostmi, mezi dvěma rozhodnutími. Naším štěstím není ani vystoupit na nebesa a ani se propadnout do pekla. Co je tedy naším cílem? Myslím, že je to využití času, který nám byl dán, využití každičké vteřiny k tomu, abychom byli šťastní. Každý procházíme životem s jinými názory, s jinými cíly, s jinou myšlenkou, ale všechny nás něco pojí dohromady. A tím spojovadlem je právě ta kolísavost, která nás neustále provází. Ať už se rozhodneme pro cokoliv, vždy tu bude něco, co nás bude táhnout na druhou stranu. Vždycky.
Pokud se tedy někdo zeptá, čeho chci v životě dosáhnout, odpovím, že chci využít každou, každičkou vteřinu k tomu, abych byla šťastná, jak to jen půjde.