Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přátelství dokáže být někdy krásnější než láska. Je to rovnocenný vztah mezi lidmi, totiž měl by být. Mnozí z nás se na vlastní kůži přesvědčili, že to není vždy pravda.
Může však žít člověk bez přátelství? Podle mého názoru ne. Jsou ale mezi námi lidé, kteří tvrdí, že si vystačí sami. Mýlí se. Každý z nás potřebuje přítele, kterému by mohl svěřit své problémy. Člověk bez kamaráda zůstává sám se svými starostmi. Na toto téma bylo natočeno mnoho filmů a napsáno ještě větší množství knih. A v knihách bývá půl pravdy. Jak asi bylo ošklivému káčátku z Andersenovy pohádky?
Člověk nepotřebuje přítele jen na to, aby mu svěřoval svá trápení. Je tu od toho, aby nás rozveselil, pobavil a abychom s ním strávili příjemné chvíle. Naše babičky a dědečkové často vyprávějí o tom, co prožili v mládí, jací byli jejich kamarádi, kolik si užili ligrace na různých výletech, ale i jinde. Vyprávěli si různé anekdoty a veselé příhody. Některé si pamatují dodnes.
Příkladem přátelství nám může být - podle mého názoru - Jan Werich a Jiří Voskovec. Nerozdělila je ani válka. Společně emigrovali do Ameriky. A i když se Werich později vrátil do Čech sám, jejich přátelství nezaniklo. Právě na tomto příkladu se můžeme přesvědčit o tom, že člověk nemůže bez přátel žít. Jan Werich hrál dále v divadle scénky s jinými, neméně dobrými herci, nikdy však nebyl s nikým sehraný tak dobře jako se svým nejlepším přítelem Jiřím Voskovcem. A byl to opravdu nejlepší přítel, protože jeho poslední přání bylo, aby ho pohřbili do jednoho hrobu s Janem Werichem.
Myslím si, že přítele potřebuje každý. Proto dále zastávám heslo, že bez přátel nestojí život za nic!