Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Cesta do neznáma
Je 14. července 2008, stojím na ruzyňském letišti a přemítám nad tím, jaké mám štěstí, že mi je dopřáno podívat se na velmi zajímavé místo - do hlavního města Kuby. Cesta letadlem trvá přes 9 hodin a po příletu jsou všichni jako rozlámaní. Je už večer, a jakmile se dostanu do hotelu, jdu rovnou spát.

Příjezd do Havany
Následujícího rána vstávám velmi brzy. Po nějaké době konečně přijíždí autobus, který nás má dopravit do Havany. Cesta je to dlouhá a únavná. Z okének můžeme vidět kubánské obyvatelstvo vysedávající před svými polorozpadlými domky. Všichni ale vypadají šťastně a bezstarostně - že by za to mohly velké doutníky, které třímají v ruce? Za 4 hodiny už všichni cestující s radostí vítají ceduli s nápisem La Habana.

První zastávka
Naše první zastávka je na kubánském náměstí. Rozhlížím se a vidím jen samé betonové stavby, žádná zeleň, žádné barvy, jen beton, odevšad na nás "křičí" beton. Skoro se až bojím stoupnout si na rozpálenou zem. Náš průvodce ale o všech stavbách nadšeně vypráví. Řekla bych že téměř až s úctou. Je vidět, že je na svou zemi pyšný. Nejspíš jim zdejší režim vyhovuje.

Havanské uličky a zákoutí
Po obědě, který sestává z pečeného kuřete a rýže, se sami vydáváme na prohlídku města - tentokrát nejen po turistických trasách. Zahneme do první uličky. Slunce praží. Všude špína, nepořádek, zápach. Lidé na sebe pokřikují, pobíhají po ulicích, mezi nimi jezdí stará auta... Dokonalý zmatek. Kubánci ale vypadají neméně spokojeně. Nevadí jim jejich roztrhané oblečení. Rozpadlá obydlí. Špína, hluk. Bída, ve které žijí. Běžně tu můžete narazit na děti spící na chodníku. Na lékárnu, kde na policích naleznete akorát tak prach a špínu. Na psí výkaly na ulicích. Hygiena je zde nulová, přesto lidé vypadají zdravě. Ještě si v místním obchodě zakoupím "Hugo de Naranja" - takto se tu nazývá džus - a je čas na cestu zpět.

Veni, vidi, ...
Přišla jsem, viděla jsem, a to mi stačí. Jet se sem ještě někdy podívat? To mě už opravdu neláká. Každému, kdo není spokojen s naší vlastí, bych přála vidět všechnu tu bídu a nepořádek. A možná, že by pak změnil názor...