Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už v únoru roku 2010 mělo na Nové scéně pražského Národního divadla premiéru divadelní představení moderního dramatu Samuela Becketta, pocházejícího z Irska z poloviny 20. století. Absurdní drama Čekání na Godota - něco tak nepoznaného, nového, zajímavého a ABSURDNÍHO!

Kdo by očekával nadměrnou legraci a zaujetí od tragikomedie, ve které vystoupí během necelých tří hodin pět herců, z nichž jeden ještě ani nedokončil základní vzdělání? Ale...myslím, že se dočkáte překvapení, jež se skrývá za strohými, ale vhodnými a poutavými kulisami, za báječnými výstupy Davida Prachaře a Davida Matáska v hlavních rolích i za obdivuhodnými monology asi desetiletého chlapce. Chvíle hlasitého a nezadržitelného smíchu slyšitelného z publika střídaly nahořklé pocity rozrušení a napětí, při nichž se tajil dech.

Ačkoli je pointa zmiňovaného Beckettova díla téměř všeobecně známá, tak si dovoluji odhadnout, že většina obecenstva během sledování kvalitních hereckých výkonů, humorných dialogů a dalších pozitiv (nebo pro někoho možná i negativ) chvílemi doufala v to, že se netrpělivý a marnivý Vladimír a Estragon dočkají toho, co očekávají během celého představení, možná i během celého života: že se Godot dostaví na místo údajně sjednané schůzky a že se setkají u opuštěné staré zastávky. Každý z nás, kdo má v sobě určité sociální cítění, jim to přeje, protože my všichni čekáme na toho svého "Godota", ať už se za tím pojmenováním skrývá cokoli možného i nemožného.