Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara
• o životní cestě a tragické smrti kněze Josefa Toufara, jenž se roku 1950 stal obětí tažení komunistického režimu proti katolické církvi
• vydalo nakladatelství Nová tiskárna v Pelhřimově roku 2012; počet stran: 446; ISBN: 978-80-7415-066-1

Jako bychom dnes zemřít měli je dílem českého spisovatele, básníka a publicisty Miloše Doležala, které sepsal v roce 2012. Málokterému tématu církevních dějin dvacátého století v naší zemi je věnováno tolik samostatných publikací jako tzv. číhošťskému zázraku. Ale nutno podotknouti, že se autor nevěnuje pouze samotnému zázraku a osudu pátera Josefa Toufara, ale poměrně důkladně seznamuje čtenáře s celým jeho životem. Podařilo se mu jako prvnímu vytvořit jeho ucelený životopis. Pravděpodobně i díky tomu, že obsah knihy pojal úplně jinak než dřívější autoři, kteří vydali knihy na "stejné téma", byla kniha výborně oceněna v literárních anketách. Stala se knihou roku v Lidových novinách a v Katolickém týdeníku.

Předmluvu ke knize napsal kardinál Dominik Duka, jenž vyzdvihuje Toufarův obraz jako kněze žijícího mezi lidmi a zejména pro lidi. Pomáhá svým farníkům při studiu, vyučuje náboženství, pořádá kulturní a společenské akce pro obec. Popisuje P. Josefa Toufara jako člověka se sociálním cítěním a pochopením pro starosti běžného venkovského člověka. Poukazuje na fakt, že nebyl žádným radikálním oponentem totalitních režimů, ale přesto byl lidem oporou jak za nacismu, tak za komunismu. Arcibiskup popisuje také svůj osobní vztah k němu a svůj pohled na jeho mučednictví.

Téměř dvě třetiny textu tvoří chronologicky řazený životopis P. Josefa Toufara. Je zde zachyceno jeho dětství, rodokmen rodiny, rodinné události, tragédie nebo jeho školský život. Informace jsou vždy dobově včleňovány do širšího kontextu, života obce a farnosti. Rozhodně bych pochválil velice vkusné a zajímavé fotografie, vztahující se k jednotlivým a mnohdy závažným událostem Toufarova života. Zde nalezneme nejen detailně vylíčené úryvky ze života, ale také můžeme postřehnout vliv výrazných osobností, jež hlavního hrdinu ovlivnily a formovaly dále do budoucna.
I přestože Toufar neměl dětství vůbec jednoduché - tím myslím úmrtí matky v osmi letech jeho věku a úmrtí jeho bratra Bohuslava na zápal plic - dokázal být naprosto normálním vesnickým hochem. Mimo to, že se staral se svým otcem a bratry o domácí hospodářství a hostinec, navštěvoval i arnolecký hudební soubor, kde hrál na basu. Po úmrtí otce pomáhal i nadále bratrovi s hospodařením a přitom se rozhodl studovat na Odborné hospodářské škole v Polné.
Klíčová, zásadní změna u něj nastává v 26 letech, kdy se rozhoduje pro kněžství - autor popisuje tuto událost také formou citace vzpomínky kněze, jemuž se Josef se svým záměrem svěřil. Toufarova studentská léta na gymnáziu v Německém Brodě jsou zachycena pro změnu i slovy jeho spolužáků. Josefa zde výrazně ovlivnil pedagog, kněz a básník František Xaver Boštík. Myslím si, že by bylo celkem zbytečné popisovat děj jednotlivých úryvků ze života spjatého s událostmi ohledně "číhošťského zázraku", jelikož by byla škoda vše prozradit.

Rozhodně v knize vyzdvihuji pozoruhodné připomínky lidí z páterova okolí, novinové úryvky článků a pochopitelně fenomenálně vyobrazenou atmosféru tehdejší doby, bez ohledu na její krutost, nespravedlivost a falešnost.
Nehodlám vám už více prozrazovat, jen podotýkám, nevěřil jsem tomu, že někdo umí takhle impozantně a efektivně přiblížit událost, o níž mnoho obyvatel naší republiky vůbec neví a jen ztěžka uvěří tomu, že se to dotýkalo či dotýká života našich prarodičů. Z mého pohledu hodnotím obsáhlý životopisný portrét pátera Josefa Toufara jedině v kladech, protože mě obohatil nejen znalostmi o neskutečně statečném, vytrvalém člověku, ale také mne uvedl do reality odehrávající se v 50. letech v blízkosti mého rodiště.
A už doopravdy poslední postřeh z mé strany - nedívejte se na četnost stránek knihy, protože je to zcela irelevantní.