Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes nastal poslední den ve škoním roce, na který se každý rok těší většina z nás, přestože je nám ve škole dobře. Pro některé z nás je však tento den něčím výjimečný, protknut zvláštním pocitem radosti, avšak zároveň trochou nostalgie. Radost a tento zvláštní pocit se v sobě mísí v okamžiku, kdy něco končí a něco nového začíná, v tomto případě pro mnohé z nás, dívky i chlapce, končí období, kdy jsme skutečně byli ještě dětmi a navštěvovali po devět let základní školu, našli si kamarády a přátele, oblíbili si některé učitelky i učitele, kteří se tak zařadili do okruhu lidí patřících k osobám, s nimiž jsme v užším kontaktu. Začínáme si uvědomovat, že ukončením školní docházky se z nás stávají osobnosti s určitým názorem a pohledem na sebe sama, osobnosti, které začínají vytvářet svoji budoucnost. Jsou to nádherné chvíle, jež v nás vyvolávají důležitost vzájemné úcty. Vystávají v nás nádherné okamžiky plné bazprostřednosti strávené se svými spolužáky i učiteli na společných akcích, kdy jsme se mohli lépe poznat nejen ve vztahu žáků a učitelů, ale i jako partneři, kteří byli jeden pro druhého přínosem. Je dobře, že odchodem na střední, nebo jinou školu nemusí končit naše přátelství a kamarádství, můžeme se navštívit a díky technice spolu i komunikovat.
Ale než z této školy odejdeme, chtěli bychom poděkovat všem našim učitelům a učitelkám, méně přísným i přísnějším, za vědomosti i některé své zkušenosti, které do nás vložili, za jejich trpělivost, shovívavost a upřímný zájem o nás. Věřím, že někteří z nás se možná o pár let později se svými učiteli velmi rádi uvidí. Někteří z nás dokonce možná sami učiteli budou, jiní se stanou třeba zdravotními sestrami, lékaři, umělci a podobně.
Děkujeme vám všem a chceme vám vyjádřit svůj dík a svoji úctu.