Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený pane řediteli, milí učitelé a spolužáci,

někteří z nás se na tento den těšili, někteří naopak ne. Ať už je to jakkoliv, dnešní den není žádným svátkem ani významným dnem, přesto je hodně důležitý pro nás - "deváťáky".

Mnoho z nás si jistě pamatuje, jak vypadal náš první školní den. Všichni stáli napjatí a možná i trochu vystrašení před školou, v jedné ruce kornout plný sladkostí a v té druhé stisknutá dlaň našich rodičů. Plni očekávání a radosti ze všech těch vjemů jsme se stali žáky 1.B.

Čas utekl jako voda v rozbouřené řece a my jsme se najednou ocitli na druhém stupni, kterým nás celou dobu provázela naše třídní učitelka, Monika Hrabalová. Hodně lidí se už modlilo, aby to všechno skončilo, vše nám přišlo trapné a otravné. Nikdy jsme si neuvědomili, jak málo času nám vlastně zbývá. A podívejme se na nás teď - stojíme tady všichni se slzami na krajíčku a přejeme si, kéž by to všechno neuteklo tak rychle...

Myslím si, že všichni si odsud něco odnášíme. Ať už jsou to dovednosti a znalosti, které jsme získali díky našim bezvadným učitelům, nebo přátelé, o nichž můžeme s klidným srdcem říci, že jsou opravdoví.

A proto vám chci za nás všechny poděkovat za to, co všechno jste pro nás udělali. Za to, jak jste to zde s námi museli denně přežívat a za to, že jsme díky vám moudří a skoro dospělí lidé.