Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drazí rodiče, milá rodino,

vítám vás na mé oslavě po úspěšném ukončení střední školy a složení maturity. Děkuji vám všem, že jste dorazili na tuto pozitivní událost, po které se již počítám mezi formálně dospělé, takže můžeme společně vypít i skleníčku vína na můj úspěch.

Teď bych vám rád povyprávěl o překážkách na této nelehké cestě...

Opravdu to nebylo snadné studovat v cizím jazyce, nejvíce jsem samozřejmě bojoval s češtinou. Nejhorší pro mě bylo, když paní učitelka z českého jazyka řekla, že mě nepustí do pátého ročníku a já se musel celé léto učit tvarosloví. Nadával jsem na učitelku, myslel si, že mě nemá ráda. Paradoxně během přípravy na opravnou zkoušku jsem zjistil, že opravdu tu češtinu moc neumím. A jsem ji proto nakonec vděčný, že mě přinutila se učit - bez získaných znalostí by se opravdu nedalo pokračovat dál.

Potom nastal další boj, a to příprava na maturitní zkoušky. Ano, bylo to další složité období. Nedokážete si ani představit, jak byla důležitá vaše podpora. Obával jsem se, že zkoušky nezvládnu a měl jsem největší strach, že tu školu dělám marně. Vy jste mi ale věřili, že to zvládnu. Pomáhali jste mi, jak jen mohli. Někdo z vás mi domlouval doučovaní, jiný mě podporoval psychicky a všichni jste mi drželi palce. Říkali jste mi, že jsem dobrý, ačkoliv jsem takovým nebyl. A když jsem to zvládal, těšili jste se se mnou, možná i více než já. Jsem vděčný Bohu, že mám tak skvělou rodinu a chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za vaši podporu. Jsem prostě rád, že vás mám.

Připijme si tedy na naše zdraví. A jen více takových šťastných okamžiků!