ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

    Ceska posta
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: ---
Hodnoceno: 0x Prosím, ohodnoť práci

Ztracenec

Terry Stapleton byl velice zvláštní člověk, na nikom a na ničem mu nezáleželo, neměl žádné koníčky, nečetl noviny, nedíval se na televizi, nechodil nikam ven a nákupy si nechal vozit. Považoval totiž za bezvýznamně dlouhou dobu obcházet regály a další čas stát tupě ve frontě. Povoláním byl účetní, a to do kreativity a do života nového moc nepřidá, avšak ve své profesi byl precizní a korektní. Jako pracovník byl jeden z nejlepších, jako člověk nejhorší. Když ho šéf chtěl vyslat na roční služební cestu po Evropě, odpověděl, že je mu jedno, kde bude pracovat - nedrží ho tu žádné závazky (krom práce) ani žádní příbuzní, rodiče mu zemřeli a sourozence nemá. Odjel tedy nejdříve do Turecka, do Istanbulu, do velmi rušného města plného mnoho národností, avšak ani zde se nezměnil, stále mu bylo vše lhostejno. Odbyl si svou práci a celý den poté seděl ve svém bytě, nehnutě a potichu, jeho život neměl smysl a on to moc dobře věděl. Pouze přežíval, ze dne na den. Jenomže jednou musí vystoupit z toho světa ticha a bezvýznamna, jednou musí udělat něco, co by sám od sebe nečekal, a nebude to trvat dlouho...

Jednou Stapleton šel zkratkou do práce, bylo brzy ráno, ale všude panovala ještě tma, když vtom na něho odněkud někdo vyskočil a ukradl mu peněženku. Stapleton nevěděl kdo, nezahlédl ho, tak to ani neoznámil, beztak turečtí policisté nepatří k vyhlášeným. Pořídil si proto od překupníka zbraň, kdyby se to mělo opakovat. Nemínil z ní sice vystřelit, ale o své peníze a doklady nechce znovu přijít. Se zbraní v kapse se už nebál procházet ani večer, tudíž touto zkratkou chodil pravidelně dál.

Po pár dnech se tu objevila postava, Stapleton ji viděl z dálky, ovšem nebál se jí. Pak rozpoznával obrysy muže, hrbatého a zarostlého, ovšem do tváře mu za svitu blikající unylé lampy nemohl vidět. Když Stapletona zahlédl, počal se k němu přibližovat, zdálo se, že se též připravuje vyndat ruce z kapsy, možná tam má nůž nebo něco jiného ostrého.
Stále blikající lampa Stapletona rozčilovala, připomínala mu bouřku - chvíli tma a na zlomek vteřiny světlo.
Sáhl do kapsy, uchopil revolver, vytáhl ho a lampa opět na chvíli zhasla. V ten moment se ozval výstřel, po němž se opět rozsvítila, a onen muž ležel s prostřelenou hlavou na zemi. Stapleton jej přešel a pokračoval dál ve své cestě.

Na druhý den ráno šel tou uličkou opět, ale to už tam stáli turečtí policisté, kteří jej odchytli. Chtěli se ho jen zeptat, zda tudy chodí často a zda něco náhodou nezahlédl, leč Stapleton se hned doznal, že muže zabil on, neměl důvod nic tajit, přišlo mu to zbytečné. On zabil, on bude nést následky. Zmatení policisté Stapletona ihned odvezli na stanici a tisíckrát se ho ptali proč. Stapleton tvrdil, že jej chtěl napadnout, ale u muže, jakéhosi estonského žebráka potulujícího se ulicemi Istanbulu už hodně dlouho, nenašli nic jiného než párátko a pár drobných, v žádné kapse neměl nůž nebo něco podobného. Stapleton pak už nic neříkal, ale svého činu nelitoval, dal to mnohokrát najevo, jeho život mu byl lhostejný, stejně jako svůj vlastní. Udělal to, co považoval za nutné, a klidně by to udělal znova.
Soudce měl jasno, chladnokrevná vražda nevinného pobudy, a za každou vraždu, ať už ubohého bezdomovce, se trestá trestem nejvyšším, aspoň zde v Turecku. Stapleton byl odsouzen k trestu smrti a při rozsudku nemrkl ani okem, jeho život musel jednou skončit a je jedno, jestli nyní, nebo až za pár let. Stejně tak skončí život i policistů a soudce, každý zemře, vlastně byl vyslýchán a odsouzen mrtvolami a on se jí za chvíli taky stane...

Pár dnů před vykonáním trestu seděl ve své cele, nehnutě a tiše, jako doma. Ani kapka slzy, ani špetka lítosti. Ničeho nelitoval, ani když ho vedli na popravu. Neřval, nevztekal se, mlčel a zrakem hleděl před sebe. Vešel do sálu, kde uprostřed místnosti stála oprátka a pod ní židle, stará rozviklaná vězeňská židle. Stoupl si na ni a kat mu navlékl oprátku přes hlavu, kterou následně utáhl, aby posléze odkopl pod Stapletonem stoličku a ten si hned zlomil vaz. Jeho bezvýznamný život skončil rychle a bezbolestně.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Getner, 09.10.2019

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Ztracenec







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­