Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Letěl jsem ve své kosmické lodi vesmírem a najednou mi začalo docházet palivo. Musel jsem co nejdřív přistát na nejbližší planetě. Když se přistávací manévr podařil a já jsem vystoupil, spatřil jsem staršího člověka. Alespoň vypadal jako člověk, i když byl mnohem menší než já. Uvítal mě a mě překvapilo, že dokonce mluví stejnou řečí jako já. Představil se jako Profesor a já jsem mu vysvětlil důvod svého přistání. Profesor mě pozval do svého malého útulného domku a tam mi povyprávěl svůj příběh:
Do naší planety narazil meteorit, tak obrovský, že se planeta přestala otáčet. Fatálním důsledkem této katastrofy je, že na jedné straně ohřívané sluncem je život díky strašnému vedru nesnesitelný, zatímco druhá, slunci odvrácená strana planety se pokryla ledem a je tam stále tma. Máme jedinou šanci na záchranu. Sestavit rázostroj. Po jeho spuštění by měl velký zpětný ráz přinutit planetu, aby se zase začala otáčet. Sestavil jsem stroj i plán, ale chybí malé množství energie k jeho dokončení.
Chvíli jsem přemýšel a pak navrhl Profesorovi, jestli by nemohl energii získat ze zbytku mého raketového paliva. Řekl: "Nevím, ale můžeme to zkusit. Nejdřív se na to vyspíme a zítra ti představím obyvatele této planety a mou laboratoř."
Druhý den jsem se seznámil s obyvateli. Byli trochu větší než Profesor, inteligentní, měli svou architekturu a řeč, které jsem nerozuměl. S Profesorem jsme se hned dali do různých výpočtů a pokusů a použili jsme zbytek paliva. Tak jsem si uvědomil, že budu muset už na planetě zůstat. Několik dní jsme spolu pracovali, ale pak už Profesor pokračovat sám, protože tomu už prý nikdo nerozumí. V kuse běhal z jedné laboratoře do druhé a my s domorodci už jsme ho radši nerušili. Když konečně skončil, zapojil poslední kabely a spustil obrovský stroj. Ten se po chvíli začak mocně třást, ozvala se ohlušující rána a pak se začala otřásat celá planeta, jako při zemětřesení.
Stáli jsme úplně ohromení. První se vzpamatoval Profesor a okamžitě odběhl do své laboratoře, kde měli hvězdárnu. Asi po hodině vyšel s úsměvem ven a řekl, že se to podařilo. Všichni jásali. Domorodcům ani nevadilo, že zemětřesení trochu poničilo jejich budovy.
Hned zítra se prý společně dají do opravování. Profesor mi poděkoval a dlouho do noci jsme si povídali. Já jsem se ho zeptal, jestli z této planety pochází, ale on jen přátelsky řekl, že to je tajemství, které si radši nechá pro sebe. A jestli tu zůstanu já... Asi budu muset a tak mi Profesor alespoň nabídl, že mě naučí řeč domorodců. A já přijal.