Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho večera, kdy už všichni ulehali ke spánku a já seděla na verandě a počítala krásně zářící hvězdičky, mě napadlo, že nedaleko odtud je starý dům. Byl neobydlený. Stál tam jako promoklý pocestný chodící od ničeho k ničemu. Ale není divu. Již před mnoha lety tam zemřela stará paní, jmenovala se Matylda Nová. Byla to velmi milá stará dáma. Jenže neměla žádné děti ani vnoučata, neměla nikoho, kdo by se o ni staral. Každý den tam ale chodila její přítelkyně z mládí. Jmenovala se Iren.

Stará paní Matylda měla strašně ráda zvířata. Měla jich plný dům. Kočky, psi, myši... Jednoho dne šla se svými psi na procházku. Jenže jich měla tolik, že by to sama nezvládla. A proto se rozhodla, že zavolá své přítelkyni, ať přijde na návštěvu a vezme s sebou vnoučata.

Za pár chvil zazvonil zvonek. "CRRRRRR." "Už jdu," volala Matylda z kuchyně. Právě chystala pár chlebíčků na stůl. Myslela si, že je to její přítelkyně s vnoučaty a proto pospíchala. Byli to cizí muži. Celí v černém. Vypadali jako muži v černém...

Jakmile Matylda otevřela dveře, strašně se lekla. Nevěděla, která bije. Myslela si, že už nastal její den a že si ji odnesou do pekla.

Chvíli tam stáli a zaraženě na sebe koukali. Matylda se vzpamatovala, vytáhla brokovnici a začala strašné řvát: "Vypadněte z mého domu!" Jenže oni nic, stáli dál nehnutě na jednom místě. "Vypadněte nebo střelím," křičela pořád. Jenže oni nic. Dělali, jako by se ani nechumelilo. Matyldě pomalu docházela trpělivost. Zabouchla dveře a šla do obýváku. Jenže se strašně lekla...její přítelkyně s vnoučaty seděla na pohovce a čekala. "Tak už jsme tady," zamumlala Iren. Matylda nevěděla co říct.

Poslala vnoučata se svými zvířátky na procházku a mezitím to vše vykládala přítelkyni.
"Ale prosím tě, to se ti něco zdálo," ušklíbla se.
Ale Matylda věděla své. Věděla, že to nebyl sen ani nic jiného.
A proto se rozhodla, že se tomu podívá na zoubek.

Když Iren s vnoučaty odešla, zavřela se Matylda do knihovny a začala tam něco hledat. Po chvíli se usmála a řekla: "Už to mám!" Byla to stará kniha O mužích v černém. Sedla si na pohovku a začala číst. Četla pozorně, jako by byla někde ve škole...

Matyldě strnul zrak. Uviděla tam něco strašného. Vypadalo to jako ti muži, co ji nemile navštívili. Nemohla to mu uvěřit. V knize stálo:
"Johan a Frank Husárkovi. Již od pradávna nazýváni muži v černém, zemřeli 18.9.1678 při přestřelce v Coloradu."
Matylda se zděsila. Psal se totiž rok 1981.

Matylda byla zaskočená. Přece to nebyla iluze. Nevěděla co má dělat, a proto se rozhodla, že se půjde projít, aby na to vše zapomněla. Cesta ji dovedla na jakousi podivnou louku. Asi se ptáte proč podivnou, ale ta louka nebyla zelená, nýbrž modrá. Modrá jako mráčky na nebi. Udiveně stála a koukala na tu krásu kolem. Jak si tak prohlíží tu louku, ozvou se z dálky nějaké divné zvuky. Matylda si jich nevšímala. Po chvíli se z nebe vyřítila nějaká podivná věc. Byla velká a šedá. "UFO," zařvala Matylda. Byla celá rozklepaná, stála nehnutě na jednom místě. Z nenadání se před ní objevil nějaký malý, zelený tvoreček. "E.T. volá domů," řekl a odešel. Matylda se třepala hrůzou, neměla slov. Jakmile se vzpamatovala, odešla domů. Zachumlala se do peřiny a usla.

Ráno po probuzení si Matylda nic nepamatovala. Po snídani se šla převléci. Všimla si divných škrábanců na rukou. Nevěděla, jak se jí to stalo. Již nikdy jí to nezmizelo. Od té doby Matyldu nikdo nenavštívil, kromě Iren...