Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zase měla pocit, že ji někdo pozoruje. Ohlédla se. Ulice byla plná lidí. Z hlouby duše si oddechla. Tady se jí přeci nemůže nic stát. Pospíšila si, aby nepřišla do zaměstnání pozdě. Už zase. Minulý týden kvůli NĚMU přišla o půlhodinu déle. Nastoupila do tramvaje, také plné lidí. Nervózně se rozhlédla. Pátrala v těch tvářích kolem po NĚM. Mohla se zasmát. Je směšná, vždyť JEHO tvář nezná. Ale nezasmála se. Byla ráda, že má odpoledne zajištěný odvoz. Pro jistotu. Teď se usmála. Babička, obtěžkaná taškami, jí její křečovitý úsměv oplatila. Někdy si myslí, že se jí vše zdá, že si vše vymyslila, ale následující den ji přesvědčí, že se mýlila. Setřásla ze sebe ten podivný pocit, který se v současné době stává stále častěji jejím věrným společníkem. Nasadila sebevědomý úsměv a vystoupila z tramvaje, do práce to má jen několik kroků.

***

Zase ji dostal. Věděla, že ji sleduje. Na beton je to ON. Kdyby zahnula za tento roh, možná by unikla. Nesmysl, ON v tom umí chodit. Trvá to již tři týdny a ještě to nikomu neřekla. Kromě své přítelkyně ovšem. Kočky Lojzy. Její nejlepší kamarádka by to nepochopila. Zabočila do vedlejší ulice. Pokukovala, zda HO nezahlédne. Kdepak, ON je nedostižný. Samozřejmě, že měla strach. Ale co mohla dělat? Vždyť by jí nikdo nevěřil. Zastavila se na semaforech. Ulice a křižovatka jsou prázdné. Zamrazilo ji. Rozhlédla se a přeběhla. Prostě přeběhla na červenou. Za rohem se rozeběhla. Má to jednu výhodu. Třeba zhubne. Minulý týden takto obíhala celý blok dvakrát. Konečně. Celá zadýchaná doběhla do průjezdu domu. Pro dnešní den je zachráněna.

***

Zase další den pohody a klidu, pomyslila si cestou ze supermarketu. Usmála se. Smála se nyní docela často. Když jí kamarádka nabídla, zda by k ní nešla bydlet, neváhala ani minutu. Bylo to jediné rozumné řešení, přestěhovat se. Bude to skoro měsíc, co má od NĚJ pokoj. Setřásla HO. Ještě se někdy přistihne, že se poděšeně otočí, když si někdo stoupne v tlačenici za ni. Ale čas to zacelí. Tma pokročila. Zdržela se s nákupem. Ještě pár metrů. Na semaforu naskočila červená. Stála tady docela sama. To nic. Na rtech jí pohrával úsměv. Těšila se domů na večeři. Pak ale někdo škrtl sirkou a cigareta ozářila něčí tvář. Lekla se. Nechtěla, aby se všechno opakovalo. Nechtěla opět slyšet ony známé, neodbytné kroky. Nechtěla chodit pozdě do práce. Nechtěla žít ve strachu. Začala utíkat. Muž mezitím nastoupil do tramvaje. Oddychla si na další křižovatce. Zasmála se své bláhovosti. Vydala se k domu.
A JEHO kroky se vydaly za ní. Měla pravdu, ON v tom umí chodit. Našel si ji. JEHO se nikdy nezbaví. ON je nedostižný. Odhodil cigaretový oharek a vyšel v jejích stopách...