Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Procházely jsme zesněženým městem kolem namrzlé silnice. Kolem nás prošla dívka, byla celá zmrzlá, rty měla fialové zimou. Velké slzy jí stékaly po tvářích... Chvíli jsem přemýšlela, co strašného se mohlo té hezké dívce stát, mohlo jí být tak šestnáct nanejvýš. Z mého zamyšlení mě ale vytrhlo náhlé zaskřípění brzd. Rychle jsem se otočila a spatřila jsem jen stojící auto, kaluž krve a tělo té dívky, která kolem mě ještě před chvíli procházela.
Všichni kolem věděli, že sanitka už je zbytečná, ale zavolat ji někdo musel.
Podle řečí lidí, kteří to viděli, mi hned došlo, že zničeho nic skočila pod kola toho auta. Nebyla to ničí vina, cesta byla namrzlá, ridič neměl žádnou šanci auto zabrzdit včas. Jediný, kdo to mohl zastavit, byla samotná dívka, ale ta chtěla, aby to takhle dopadlo.
Najednou jsem uslyšela tichý hlásek: "Mami, proč tam skočila? Proč se chtěla zabít?" To mě vrátilo do reality...nevěděla jsem skutečný důvod dívčina chování, tak jsem jen odpověděla: "Víš, asi byla moc smutná" a vzala jsem ji za ruku a chtěla ji co nejrychleji odvézt z tohoto místa, aby se nemusela dívat.
"Ale mami, co když je někdo, komu je líto, že umřela, i když byla moc smutná, možná je někdo, kdo by ji dokázal zase rozesmát. Že je smutná, to není důvod, aby kvůli ní byli smutní i ostatní. Tak proč mami, proč to udělala? Ona nevěděla, že někdo bude smutný? Třeba její maminka. To ji to nenapadlo?" Nevěděla jsem, co jí na to mám odpovědět. Nevěděla jsem, jestli jí mám dát za pravdu, nebo obhajovat tu dívku. Chvíli jsem mlčela, ale nakonec jsem se zastavila a dřepla si k ní.
"Víš, možná neměla nikoho, kdo by mohl být smutný. Třeba už neměla maminku ani tatínka. Ale pravý důvod, proč to udělala, už asi nikdy nezjistíme." Postavila jsem se a pokračovaly jsme v cestě.
"Já bych si to nikdy neudělala. Nechtěla bych, aby jsi byla smutná," řekla najednou a podívala se na mě svýma krásně upřimnýma modrýma očima.
"Já vím a jsem za to moc ráda."