Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý správný námořník musí mít rád moře, ale námořník Nekňuba moře přímo nenáviděl, protože vůbec neuměl plavat.

Už jako malý se bál vody, a když už do ní musel vstoupit, snaživě se vymlouval. A proč se vlastně nakonec stal námořníkem? Zapříčinil se o to jeho otec. Ten byl odjakživa správným plavčíkem a každý si jeho jméno vychvaloval. A proto není divu, že chtěl, aby jeho potomek pokračoval v jeho šlépějích. Kapitána lodi Svoboda "podplatil" s tím, ať Nekňubu u něj zaměstná. Nekňuba neměl radost, ale slovům otce nemohl odporovat.

Na lodi čistil záchody i palubu a čas od času i podpalubí. Kapitán byl zatím s jeho prací spokojen. Až jednou se měli vypravit na otevřené moře, kde řádili piráti. Dostali za úkol dopravit důležité zboží do Argentiny. Odměna byla tak vysoká, že vypluli i přes všechna možná rizika.

Plavba byla klidná, ale kapitánem cloumala nervozita. Neustále se dalekohledem rozhlížel po okolí, sledoval souřadnice, aby se jejich loď neztratila a ptal se námořníků na aktuální situaci. Nakonec přiznal, že se bojí pirátů a má podezření, že loď sledují. Bohužel se jeho obavy naplnily. Vzadu zahlédli malou tečku, později rozpoznali loď a nakonec spatřili i vlajku, která visela na stožáru - lebka se zkříženými nohami na černém pozadí. Jenže než stačili jakkoliv reagovat, byli už pod palbou nepřátelských děl.

Většina námořníků utíkala k dělům s cílem ubránit svou loď, Nekňuba si to namířil přímo přes palubu. Kapitán udělal to samé a také vyskočil z lodi. Vzhledem k přesile pirátů se stala loď Svoboda minulostí. Zbylo z ní jen pár dřívek a potrhaná plachta. Kapitán se uchytil na kuse prkna a Nekňubu - toho už nikdy nikdo neviděl. Buď skončil v zajetí pirátů, anebo se utopil. To zůstává záhadou. Kapitána našla po několika dnech obchodní loď, jež ho odvezla do bezpečí. Alespoň někdo se zachránil...