Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tvůj dress code tě prozradil. Patříš jinam, do lepší společnosti. Nesedej si k tomu stolu. Nikdo na tebe nepromluví, nikdo ani nevzdechne nad jedinou tvojí myšlenkou. Nikdo neocení pokoru tvého ducha.

Proč jsi vlastně došel do kavárny Slavie a usadil se u velké, prosklené vitríny. Víš, že sem nepatříš. Máš svoje přátele. Máš svoji společnost, která tě sice moc neuznává. Ale někam patříš.

Jak sis mohl myslet, že sem zapadneš? Mezi ozdobené a předražené dortíky s masou šlehačky na povrchu.

Už jen ten úsměv číšníka, který ti přinesl vodu a nalil. Brr, byla studená, a ještě z ní vyprchávaly bubliny chloru. Chlor je jed. A ty ho nenávidíš stejně jako naparáděné paničky.

Mohl ses válet někde venku a běhat po stráních, kde místo otřesů mnohatunových tramvají zpívají ptáci. A země je tak lehká, že se jí ani nedotkneš, když běžíš.

Kdo tě tady pohladí? Kdo ti objedná něco k jídlu? Komu budeš stát aspoň za jeden pohled?

A co to máš na sobě? Museli ti koupit tyhle hadry? Tyhle značkové nesmysly vyrobené v Číně.

Dobře. Vydržíš. Nebudeš dělat ostudu. Vylížeš do dna tu vodu, abys potěšil okolí. Budeš se chovat vzorně. Za takové chování je odměna.

Kočky mají Whiskas, chlapi whisku a ty doma dostaneš Pedigree. Masné, chutné masíčko z konzervy.

Jenom kdyby ti lidé u těch stolků tak nemlaskali. A kdyby tě někdo podrbal v tom zimním oblečku od Armaniho, který vůbec nepotřebuješ. Ale lidé holt chtějí být klamáni, tak co bys neudělal pro svoji paničku...