Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V malém údolí zarostlém hustým porostem trávy stával kdysi maličký dřevěný domek. Domek vskutku zanedbaný, neboť okna byla vymlácena a střecha propadlá dovnitř. O dveřích již nemá cenu ani mluvit, žádné byste tu nespatřili. Proto není divu, že si tento domek vyhlídli tuláci. Možná tu kdysi bydlela rodina s dětmi, třebas i hajný, jenže dnes tu spí zapáchající lidé bez domova. Někdy mohou být i agresivní a nebezpeční, proto se tomuto místu mnoho lidí vyhýbá. Nedivím se jim.

Avšak zahloubejme se do minulosti. V archívu nedaleké obce se dají zjistit informace o tomto domku, kdo a kdy tu bydlel. Jistý Arnošt Hampl, správce místního archívu, mi potvrdil domněnku, že tento dům byl vskutku místem klidu a pohodlí. Bydlela tu rodina se dvěma dětmi, klukem a holkou. Děti chodily do místní školy a matka uklízela nějakým lidem v obci, muž údajně pytlačil, i za to dostal několik pokut. Dokonce mi ukázal i původní plán domu, kde jsem objevil i zahradu, dnes už po ní zbylo jen pár zabodnutých kůlů v zemi.

Ptal jsem se pana Hampla, proč dům takhle "zestárl", co se s rodinou vlastně stalo. Hampl mi pak připomněl říjnové události v roce 1938, kdy se museli čeští obyvatelé odstěhovat z pohraničí.

Rodina ovšem nechtěla opustit svůj domov, měla se tu dobře. Tak tedy banda sudetských Němců si jednoho dne pro ně přišla a spolu s německou armádou je v nedaleké vsi popravili, mělo to sloužit jako varování - kdo bude odporovat, skončí takhle. Dům při tom poničili. Za jeho stav může i trochu samotná sešlost věkem, nikdo ho neudržoval. Taková je tedy celá ta smutná historie spojená s tímto domem.

Jen chvíli po mé návštěvě dala místní obec dům zbourat, neboť tuláků přibývalo více a více a lidé se báli chodit do lesa. Na poli zbyla jen hlína, na které zanedlouho vyroste tráva a nikdo si již nevzpomene ani na tu nešťastnou rodinu, ani na dům, jenž tu tolik let stával.