Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byla noc, úplňková noc. Pro Sandru to znamenalo jediné - dnes se pořádně vyřádí. V blízké vesnici šli lidé spát o něco dřív a byli o něco opatrnější. Vzala na sebe své nejčarodějničtější šaty, čarodějnický klobouk, nastartovala koště a vyrazila.

Zrovna stoupala k měsíci, aby na nebi zazářila silueta čarodějnice, když tu ve vzduchu ucítila změnu. Sotva stihla zvednout ruce k prohledávacímu kouzlu, její koště zamířilo kolmo dolů. Držela se pevně, ale nakonec se stejně pustila a spadla... Do jezírka s teplou vodou. Aniž stihla zaprotestovat, že se jí zničí šaty, ležely na úhledné hromádce vedle jezírka. Ponořila se hlouběji do vody. Až teď se rozhlédla a zjistila, že je na místě, které se nenachází v okolí Velkého Visánku. I hvězdy tu byly jiné. Koště ji zaneslo do jakési podivné zahrady. Kam až dohlédla, tyčil se živý plot. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, co je na zahradě tak divné. Všechno bylo šedivé a nic se nehýbalo. Ani vítr nezafoukal.

Sotva začala relaxovat, vyrušil ji jakýsi hlas. Chtěla vyjeknout, ale ovládla se. Nestala se nejlepší čarodějnicí v Kozlích horách jen tak. Místo toho se opatrně rozhlížela a hledala vetřelce. Nebo to ona je vetřelec?

"Nenamáhej se hledat mě. Nejsem tu fyzicky."
"A jak to, že tě slyším?"
"A jsi si jistá, že vyluzuji zvuky?"

Sandra zavzpomínala na těch pár vět, které s hlasem prohodila a na pocit, že věty nemrhají časem na něco takového, jako jsou uši, ale rovnou jí znějí hlavou.

"Jak jsem se sem dostala?"
"Zahrada si tě vyvolila, s tím já nemám nic společného."
"K čemu si mě vyvolila?"
"Pokusíš se splnit úkol a pokud se ti to povede, staneš se paní zahrady."
"A když ho nesplním?"
"Pak zahyneš."

Kdyby to hlas řekl alespoň s náznakem citu, bylo by to mnohem lepší, ale věta dokonale postrádala jakékoliv emoce. Slova se jí zadrhla v hrdle a nemohla ze sebe vydat hlásku.

"A jaký je můj úkol?"

Ona chvilka mlčení nažhavila Sandřiny smysly na nejvyšší možnou míru. Jakmile hlas spustil, namočila si prst a začala psát do prachu vedle jezírka.

"Za stejný čas jako bůh stvořil svět,
a jeho míra začíná teď,
musíš oživit tuto zahradu,
za kterou není náhradu.
Nápovědou je to, co oživí oblohu
a co nemá jasnou úlohu."

Ani se nepokoušela navázat konverzaci s hlasem. Jeho úkol skončil a její začal...