Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jen čvachtající zvuk hřmotných kroků, zapadávajících se do hlíny, smíšené s ani ne půl hodiny starou dešťovou vodou, se rozléhá po městském parku, tlumený neustálým šumem vysokých dubů. Neznámý muž prochází skrze tento malý kousek čisté přírody, umístěný uprostřed asfaltové divočiny. S čepicí hluboce naraženou na hlavě a očima přivřenýma kvůli silnému tlaku studeného větru, který je v očích otevřených tak nepříjemný. Různě zbarvené lístky poletují okolo jeho hlavy, jakoby zde neexistovala žádná zemská přitažlivost. Tajemná mužova silueta, v tuto chvíli tak odpuzující, že kdyby tudy kráčel ještě jiný, na kost promrzlý a promočený člověk, velkým obloukem by se jí vyhl, nadále prochází kolem stromů, které se bezmocně a ztěžka prohýbají pod silným tlakem vichřice, div se nezlomí. Mužovy velké ruce, hluboko zasunuté v kapsách bundy, se snaží co nejvíce přitisknout větrovku k tělu, aby prošlo co nejméně studeného živlu, který právě teď ovládá a pohrává si se světem obklopujícím tohoto člověka.
Nejpíše by se dalo lehce uhodnout přání, které právě prochází hlavoutéto živly zbědované osoby. Být v teple domova. Sedět u nevelkého stolu plného po domácku uvařených dobrot a dívat se na krbovým ohněm ozářené, šťastné a spokojené jedící děti.