Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To, co budu popisovat, je již dávno opuštěná Stará Bela.
Je to chaloupka, která se vyzdvihuje na kraji temného a strašidelného lesa. Nevím proč, ale všichni jí říkají Stará Bela. Podle pověsti tam žila stará paní jménem Běla, jenomže spousta lidí ji oslovovalo Belo. To jí také zůstalo. Neměla moc přátel, jelikož se každý bál za ní chodit k temnému lesu, také se o ní povídaly prapodivné věci.
Teď je z toho opuštěný domek, ke kterému se mnoho lidí bojí jenom přiblížit. Podle některých v něm straší. Já toho názoru nejsem, proto jsem se tam vydala. Nic mi tam strašidelného nepřipadalo, možná pár netopýrů, ale ti už ve starých a opuštěných domech bývají.
Začnu tedy popisovat Starou Belu. Navenek vidím starý polorozbořený malý domeček. Vedle něj stojí - nebo spíš stála - krásně malovaná kadibudka. Jakmile vejdu, praští mě do nosu zatuchlý vzduch. Uvnitř to nevypadá tak zle jako zvenku. Všehovšudy dvě místnosti. První ukrývá postel, která již není tou, co bývala: oprýskaný nátěr na dřevech postele a v ní velká a stará duchna. U lůžka je něco, co pravděpodobně sloužilo jako gauč. Všimla jsem si také rozlehlé pece. Dále místnůstku obývají poličky s nádobím. Uprostřed samozřejmě nesmí chybět stůl se čtyřmi židlemi. Druhý asi býval dětský pokoj. Většinu pokoje zabírá černá mohutná skříň s menší knihovničkou. Na druhém konci tkví nepatrná postel se slamníkovou matrací. Naproti na zdi je pověšen kříž s Ježíšem Kristem, ke kterému se nejspíš chodilo modlit.
Podívat se do Staré Bely byl pro mě nádherný zážitek.