Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když vstoupím na hlavní nádraží v Praze, okamžitě mě obklopí směsice zvuků, vůní a lidí. V celém velkém prostoru s vysokým nádražním stropem se rozléhají lidské hlasy, které zní klidně, tiše, vzrušeně nebo rozčileně. Někteří lidé spěchají k rozjíždějícím se vlakům. Jiní si krátí čekání jídlem nebo čtením.
Najdou se zde vážní cestující v kravatách s drahými zavazadly, proti nim posedávají nebo polehávají špinaví bezdomovci, kteří se zde skrývají před nepříznivým počasím a ví, že tu vždy najdou něco k snědku. A když ne, tak si to vyžebrají. Většinou si nikoho nevšímají, jen zpozorní, když kolem prochází policejní hlídka.
Ve vestibulech je mnoho stánků s občerstvením. Na jedné straně cítíte opékané klobásy a bramboráky a na druhé straně vůni sladkých dobrot, ovoce i zeleniny.
Není problémem si koupit noviny nebo knihu, ale i drobnější zboží jako jsou dárky nebo květiny.
Nad vším tím zmatkem a ruchem se ozývá cvakání nástěnných tabulí s příjezdy a odjezdy a hlas upozorňující na vlaky, které jsou právě připraveny. Na nástupišti je cítit pach oleje a železa z obrovských lokomotiv při příjezdu brzdícího stroje. Můžeme sledovat pomalé rozjíždějící se motorové vlaky nebo naložené nákladní a rychlé vlaky.
V tomto prostředí se cítíte anonymně, ale zároveň vás spojují s ostatními příjezdy a odjezdy.