Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý dům na celém světě je určitě obdařen okny. Bez nich by dům ani nemohl být, protože do něj vnášejí velký kus života.
Z oken člověk vnímá nejrůznější pohledy. Někdy jsou krásné, živé a veselé, jindy smutné a bez života. To záleží na člověku a na dění kolem.
V mém pokoji mám taky jedno velké okno. Z něj se dívám skoro každý den. Tedy spíše moje oči něco zaujme. Ale pokaždé je pohled z něj jiný. Ať je ráno nebo večer, zima nebo léto, vždy je pohled jiný a poutavější.
Z mého okna vidím kousek sousedova velkého bílého domu, často též malého světlého psíka, který si pohrává s prošedivělou kočkou, dále velkou zahradu osázenou stromy a v dálce širá pole. Ale s každým ročním obdobím, měsícem a dnem je pohled jiný. Teď na podzim je však pohled osiřelý. Zahrada a stromy ztratily svou barvu a život, s větévkami od stromů si pohrává větřík, pole jsou zoraná a kolikrát lze spatřit pouze mlhu nebo padání deště, či sněhu. Vidět jsou také černé vrány, kterých každým dnem čím dál více přibývá.
Na jaro je pohled poutavější. Je příjemné pozorovat, jak se začíná probouzet zahrada. Vidím pučet a kvést stromy i květiny, tráva se začíná zelenat. Sousedi uklízejí svou zahradu po zimě, na pole vyjíždějí traktory, aby je mohly připravit na bohatou úrodu, a všude kolem začínají poletovat nejrůznější druhy ptactva. Prostě celé okolí začíná pořádně žít.
Pohled je ještě úžasnější tehdy, otevřu-li si okno. To si potom vychutnávám nejrůznější ruch kolem, jako je třeba zpěv ptactva, vískání malých dětí a mnoho dalšího. Vše se to spojí v jednu velkou krásnou píseň, u které si hned každý uvědomí, jak je ten náš svět vlastně krásný.