Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na světě je jen jedno místo, kam bych se ještě alespoň jednou chtěla vrátit, je to místo velice pozoruhodné a krásné. Je to místo, kde se dá stále objevovat něco nového, a kam snad nikdo nechodí s donucení, ale protože se chce pokochat tou krajinou a poetickou přírodou tak neuvěřitelně nádherných Železných hor.
Jsem ráda, a moc si toho vážím, že jsem mohla toto místo vidět, a proto bych se s vámi ráda podělila o ty úžasné zážitky, které v mém srdci už asi navždy zůstanou. Železné hory jsou totiž výjimečné ve všech ročních období.
Na jaře, když pomaličku roztaje sníh, a příroda se probudí z tichého zimního spánku, začne se zelenat tráva, jakoby se začalo dít něco neuvěřitelného, co dokáže jen příroda. Květy rostlin se vztyčí k nebi jako rozzářené hvězdičky a ptáci potichoučku začnou zpívat píseň o probouzející se přírodě.
Když v létě slunce jako zlatý talíř na nebi vysvitne, vše kolem se rozzáří, a Železné hory jsou nepopsatelně krásné. Paprsky zlatého slunce jako žhnoucí oheň spadají nad krajinu, a já se utápím v té kráse kolem mě.
Na podzim, když utichne příroda a vše se začne uchylovat k zimnímu spánku, Železné hory jsou jako pestrobarevná duha, která se tyčí nad krajem asi 800 metrů nad mořem.
Koncem podzimu celý kraj pomaličku usíná, a já cítím na lících vločky prvního sněhu.
V zimě jsou Železné hory pokryty krásnou bílou peřinkou, a zasněžené stromy sahají až k oblakům.
Cítím posvátné ticho, a pomalu se vzdaluji od místa, které v mém srdci nadále bude hořet jako malý plamínek ohně.