Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je spousta oken, která míří směrem na zahrady, lesy nebo také do městského ruchu. Já vám popíši krásně bíle zasněženou zahradu.

Zahrada je svým způsobem docela veliká. Roste v ní spousta stromů, které lemují krásně zasněžené záhony. Koruny stromů vypadají, jako by si nějaký malíř vzal bílou barvu a začal jemnými tahy lemovat vše, co se jen dá. Keře jsou jemně posypány malou vrstvičkou bílého prášku. V některých místech občas vykoukne malá květinka, ale tu časem znovu zasypou vločky.

Vločky, jež se pomalu snáší na zem, připomínají malé tančící víly, které chvíli poletují v chladném vzduchu a pak se snesou pokojně k zemi.
Na oknech se tvoří malé zmrzlé hvězdičky. Mají různé podoby. Jako by si mrazík pohrával s chladným vzduchem a krůpějemi vody, které se po malých kapičkách spouštějí na okno a pak samovolně zamrzají.

Z okna lze vidět i na malé jezírko v dálce, krásně lemované stromy a keři, které nejsou v bílém světle skoro vidět. Na pohled vypadá jezírko pevně a jeho led silně, ale nesmíme věřit jen pohledu. Z dálky může působit mile, ale na dotyk může být křehké a nebezpečné.
Na jedné ze stran pak nehybně stojí zasněžená lavička.

Je krásné si to představit, ale skutečnost může být jiná. Stačí jen věřit v zázrak a možná se i stane.