Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když mám volnou chvíli, zavřu si oči a v myšlenkách se přenesu na své oblíbené místo.

První, co vidím, je příjezdová cesta směrem do města. Je lemována ovocnými stromy a vždycky si vzpomenu, co mě bude na zahradě v létě zase čekat práce.
Pak se přenesu přímo k našemu domu. Hned naproti se nachází malý kopec, kam si chodím já, ale i ostatní užívat zimních radovánek. Avšak toto místo má i své kouzlo v jakémkoli roční období. Vždy si vybavím ticho, kdy bílý čerstvý sníh dopadá na kopeček. Stojím na okraji kopce a vychutnávám si tu atmosféru nerušeného ticha. Když zasvítí první jarní slunce, začínají zpívat i ptáci a zde se pak nachází to nejideálnější místo k tomu, aby si tam člověk srovnal své myšlenky. Stačí si vzít s sebou deku, sednout si na ni, zaposlouchat se do okolních zvuků a pozorovat modrou oblohu. Všechny myšlenky poté najednou plynou stejně klidně jako bílé mraky na obloze.
Komu by to nestačilo, může se vydat do lesa. Ovšem do lesa je dobré si s sebou buď vzít někoho z místních, kdo se tu trochu vyzná anebo nezacházet moc hluboko. Člověk se tu strašně snadno ztratí a může se mu stát, že vyleze na úplně opačném konci lesa, než původně chtěl.

Další místo, které si vždycky s oblibou připomenu, je cesta k babičce. Když jí procházím, mé kroky vedou k mostu přes potok. Vždy, když kolem toho místa jdu, vybaví se mi některá z vtipných historek, které mi otec tak strašně rád vypráví. Pak už musím projít jen kolem několika domů a již jsem u cíle cesty, u babičky.

Toto místo mělo pro mě zvláštní kouzlo. Dlouho jsem nemohla pochopit proč, ale teď už to vím. Je to tím klidem, jenž se tam dá najít. Je to místo, kde panuje láska, kde voní čerstvé rohlíky a já se tu cítím jako doma...