Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už se vám někdy stalo, že by vás navštívila bruslařka obecná? Mně jo. Hned poté, co zaklepala na dveře našeho domu, jsem se divila, kdo že to vlastně je. Už jsem chtěla zavřít dveře, ovšem najednou jsem zaslechla strašně tenký hlásek, byl tak tenký, že pomalu ani slyšet nešel, ale i přesto jsem ho zaslechla. Byl to hlásek roztomilého stvoření, vysokého možná po kolena kdyby vyskočilo. Svým pisklavým hláskem mi oznámilo něco o sobě. Proto vím, že se jmenuje LaQuetta, narodila se před 898 lety na Uranu ve státě Xinng a ve městě Qinn. K nám na zemi zavítala před 98 lety. LaQuetta jako ostatní obyvatelé planety Uran dosáhla dospělosti v 800. roku svého života. Tudíž by nebylo správné nazývat ji člověkem, ale spíše mimozemšťanem. Po dovršení osmistého roku života musí opustit Uran a jít prozkoumávat svět. LaQuetta se rozhodla prozkoumávat Zemi, ale ne celou, jenom Evropu a Afriku, protože za sto let by celou Zemi prozkoumat nestihla. Navštívila už všechny africké státy a nyní navštěvuje všechny státy Evropy. Asi by trvalo dlouho, něž by prošla a prozkoumala všechny země, protože jich není zrovna málo. Proto jezdí na oranžových bruslích s pěti žlutými kolečky. Bruslí fakt skvěle, proto se jí říká bruslařka. Obecná se jmenuje proto, že procestuje všechny obce a města v Africe a Evropě.
Vídám LaQuettu vždycky ve skvělé náladě. K nám na návštěvu přijde vzdycky v krásných třpytivých šatech a s úsměvem na rtech. Úsměv se z jejích modrých rtů nikdy nevytratí, nikdy ji nevidím plakat ani se mračit, jenom pořád se smát. LaQuettiny rty nejsou modré kvůli zimě, ale protože se pořád usmívají. Také její modré oči, které jí září z obličeje jako dvě malé hvězdičky na nebi, nikdy neuhasnou a vždycky budou zářit radostí a štěstím. Mezi nimi vystupuje nos připomínající bambulku. Po LaQuettiném kulatém, světlounce modrém obličeji splývají dlouhé, světle fialové, trošku odstávající vlasy. Krk obyvatelé Uranu nemají a nepotřebují, proto ho nemá ani LaQuetta. Svýma dlouhýma rukama si dosáhne na kotníky, aniž by se musela předklonit. Každou její ruku nezakončuje pět, ale sedm neuvěřitelně obratných prstů. Trup není příliš dlouhý ani krátký, protože jídlo, které LaQuetta dokáže sníst, se musí také někde zpracovávat. Dokáže sníst větší porci, než je ona sama a přitom neztloustne, není jí špatně a navíc se pořád usmívá. LaQuettiny nohy jsou poloviční jak ruce, jsou zakončeny opět sedmi prsty a nebolely by ji, ani kdyby bruslila tři dny v kuse. Po třech dnech by se zastavila a vy byste slyšeli jenom smích, její zážitky a zase jenom smích. Věřte nebo ne!
I kdybyste ji bili, její smích byste stejně nikdy nezastavili! LaQuetta mi vždycky spraví náladu, akorát je mi líto, že se za necelé dva roky vrací zpátky na Uran a my už se možná nikdy neuvidíme.