Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pomalu vstupuji do malé místnosti a zapínám světla. Hned jak se rozsvítí, zřetelně se objeví místnost, která je menší než můj pokoj. Podél stěn jsou umístěny police s knihami. Stojí jich tu celkem osm, každá na jiný druh knih. Procházím se od krásné literatury přes atlasy až po dětské pohádky. Pro někoho je to jen sedm kroků přes celou knihovnu, ale pro mě to je obrovský skok - jak v letech vydání, tak i co se věkových kategorií čtenářů týče. Všude jde cítit ta vůně papíru, až člověka trošku zamrzí, že dnes vládnou světu elektronické čtečky namísto klasických knih.

Jedná se o malou vesnickou knihovnu, kam si občas chodím půjčovat knihy. Jen málokdy sem někdo přijde. Občas k nám zajede výměnný fond ze sousedního města. Knihy z něj si někdy vypůjčí i důchodci, protože se mezi nimi nachází i jejich oblíbená spisovatelka - Vlasta Javořická.

Podlaha knihovny je zbarvená do oranžova, strop i zdi jsou bílé. Na stěně visí nástěnka, kam jednou za čas něco přidám, aby tu nebylo tak prázdno. A také tu jsou tři stoly. Dva pro čtenáře, kteří by si chtěli přečíst část knihy už v knihovně, a jeden stůl je pro mě, abych měl kde zapsat, kdo si co půjčil.

Chodím do knihovny rád a vždy mne potěší, když si někdo přijde půjčit knihu, která mu udělá radost.