Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem fotila rodinné akce, jen zřídkakdy se nalezly fotografie, na kterých bych byla já. To proto, že fotograf je neviditelný (ano, správně, nejde-li tedy o tzv. selfie).
Před krátkým časem jsem si přivoněla k profesionálnímu focení. Absolvovala jsem dva kurzy a stále se učím. Mí učitelé-lektoři jsou úžasní, poradí, zkritizují a pomůžou, když už opravdu teče do bot.

Úplně novou kategorií focení, která se mi naskytla, je focení v kostele. Přišlo mi to jako něco úplně nového a hlavně, kostel je pro mě jakýmsi posvátným prostorem... Ale na druhou stranu zde vznikají opravdu krásné fotografie.

Největším pravidlem pro focení v kostele je ona neviditelnost, měli bychom se snažit zachytit atmosféru, duchovní prožitek lidí a neustále hledat v hledáčku fotoaparátu, kde se děje něco zajímavého. Avšak pozor, vždy je důležitější prožitek lidí na bohoslužbě a pak až ten můj! Proto se snažím vždy splynout, nezaclánět a nebránit lidem ve výhledu, neblokovat uličky, neklapat botami apod.

V kostele fotíme bez blesku, s vypnutým AF světýlkem a na tichý režim. Pozor si dáváme na ostření a dobře nastavenou expozici.

Pokud možno nevstupujeme na kněžiště, pouze s výslovným svolením pana faráře, kterého si dovolím obtěžovat ještě přede mší.

Nejcitlivějším místem v liturgii je svaté přijímání. Nefotíme lid s otevřenými ústy, je to neslušné a pro lidi to může být nepříjemné. Rovněž fotografie, kde lidé třeba zívají nebo smrkají, nejsou zrovna košer.

Tak až budete fotit v kostele, nezapomeňte na mé rady! Přeji dobré světlo!

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/opisy/ako-sa-foti-v-kostole.html