Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

Už od malička jsem milovala hory. Hra na horolezce u mě byla na denním pořádku. Nejednou jsem si zlomila nohu pádem při zdolávání stromů, zdí a podobně.

Když jsem potom vyrostla, přihlásila jsem se na různé kurzy horolezectví a poté jsem na sobě začala ukrutně makat, abych jednou mohla zdolat nějaký ten pořádný vrchol. Zdolala jsem mnoho kopců, ale nikdy ne pořádnou majestátní horu. Víte, vždy se nedočkavostí jen třesu, až ty zasněžené kopečky zase uvidím - každý pohled na ně mi dodává jistotu a naprostou harmonii v duši.

Jednoho dne se mi dostala do ruky nabídka, že bych se mohla pokusit vyšplhat na Mt. Blanc s pár dalšími nadšenci a samozřejmě zkušeným průvodcem. Ani jsem neváhala a ihned jsem se přihlásila. Nebylo to jen kvůli tomu, abych se zviditelnila - to vůbec ne - ale tu nádheru vidět zblízka, to by bylo něco! A tak jsme po pár měsících tvrdé dřiny na trenažerech a podobných zařízeních, které se stejně těm skvělým originálům nevyrovnají, vyrazili.

To, co jsme viděli, nám vyrazilo dech. Horští velikáni tam stáli celí bílí. Byli až neskuteční, a přece na dosah ruky. Přímo mně fascinovala jejich mohutnost, rozeklátost a jistota, s jakou zde stojí a odolávají erozi už tisíce let. Došlo mi, jak se asi cítí mravenec vzhlížející na člověka.

Po těžkém výstupu se mi rozevřel pohled, jaký asi už v životě neuvidím. Ostatní vrcholky jen tak tiše a spokojeně čněly do výše mnoha metrů. Ty pocity, které mě spalovaly, se slovy prostě nedají popsat. Bylo to něco tak neskutečně krásného, tak neuvěřitelného a pohádkového. Pak už jsem jen zakřičela, aby celý svět slyšel: "Dokázala jsem tóóóóó!"