Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V jedné daleké říši žil král, který už neměl ani syna, ani dceru. Jeho syn se oženil s princeznou z daleké říše a jeho dcera si vzala prince z konce světa. Král už byl tak znuděný, že si začal vymýšlet otázky pro své rádce. Jednou si vymyslel otázku, na kterou nikdo neznal odpověď. Otázka zněla: Proč jsou labutě bílé? Rádcové nevěděli, kdo by mohl znát odpověď na takovou otázku. Až jednou jel kolem princ ze sousedního království, který byl ochoten pro zlaťák hnát blechu přes strniště. Rádcové mu nabídli pytel zlata, když jim odpoví na královu hloupou otázku. Princ si v rychlosti vymyslel, že labutě byly kdysi oranžové a že je bůh polil bílou barvou, která měla vyhnat ze všech měst nudu. Jen co se král dozvěděl o tom, jak je tato barva mocná, začal den co den chodit k jezeru s labutěmi. Občas jim přinesl nadrobený chléb, aby měly také něco do zobáku. Po čase začal být král k lidem milý a už se nenudil. I lidé ho začali mít rádi a král si časem přestal vymýšlet otázky svým rádcům. A tak žil šťastně až do své smrti.
Z toho plyne pořekadlo: Kdo nemá rád zvířata, nemůže mít rád ani lidi kolem sebe.