Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na samotě, v hlubokém a tmavém smrkovém lese, stála malá stará téměř zchátralá chalupa a v ní žili v bídě dva bratři. Rodiče jim dávno zemřeli a bratři se museli živit sami, jak se dalo. Na živobytí neměli, jen tak tak že neumřeli hlady, ani o chalupu se nemohli řádně postarat. Měli jen starou opelichanou kočku a dvě slepice.

Jednoho dne se mladší bratr rozhodl, že půjde zkusit některou z těch slepic prodat a že za ni třeba dostane nějaké peníze. Slepice bylo sice bratrům líto, protože jim každý den snesla jedno vajíčko, ale utěšovali se tím, že jim zůstane ještě jedna.

I vydal se mladší bratr se slepicí na trh, ale žádného kupce, který by měl o slepici zájem, nepotkal. Smutně, se svěšenou hlavou, se vracel domů. Starší bratr už na něho s nadějí čekal. Když však uviděl, že se bratr vrací s nepořízenou, ze vzteku že slepici neprodal, mladšího bratra vyhnal z domu.

Mladšímu bratrovi nezbylo nic jiného, než se se slepicí v pytli trmácet křížem krážem. Dlouho se tak trápil, nevěděl kam se podít, kde hlavu složit a co jíst. Napadlo ho, že by si mohl slepici upéct a mít tak z ní nějaký užitek, ale když se na ni podíval, nedokázal to. A tak si řekl, že alespoň není v pustém lese sám a slepice že za jeho trápení stejně nemůže. A tak zcela vysílen usnul na pasece. Když spal, zdály se mu prapodivné věci. Jako kdyby k němu někdo promlouval a sliboval lepší život. Jenže znáte to, sen je sen, až se vzbudíš vše zůstane při starém.

No a ráno se probudil a vytáhl slepici z pytle, aby si něco sezobla. A co nevidí. Na dně pytle se něco blýská. Ihned zvědavý po tom sáhl a vytáhl z pytle zlaté vajíčko. Zářilo, až oči přecházely. Nemohl uvěřit, jaké štěstí ho potkalo. Radoval se, jásal, skákal radostí, že už nikdy nebude žít v bídě. Hned si taky vzpomněl na svého bratra a toužil se s ním o své bohatství rozdělit.

Šťastný se vracel domů a bratr ho radostně vítal a omlouval se, jak se k němu tehdy choval. Spolu se odstěhovali do města, kde si našli malý skromný domeček a tam jim jedna slepice snášela tak dobrá vajíčka, že jim je bylo líto jist a druhá slepice snášela zlatá vajíčka, a to mluví samo za sebe - žili šťastně až do smrti.