Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedním typem hromadného dopravního prostředku je tramvaj, která se v Severní Americe, kde v šedesátých letech devatenáctého století vznikla, dodnes říká streetcar. Koně tahali tramvaje městskými ulicemi po kolejích, které byly zarovnány s vozovkou, aby se po ní mohly pohybovat i jiné dopravní prostředky.

Koně se používali jako hybná síla tramvají po čtyřicet až padesát let. Později se objevily parní tramvaje, tažené malými lokomotivami s koly a hnacím ústrojím skrytým za ochrannými "zástěrkami". Avšak parní pohon byl hlučný, páchl a lokomotivy musely dělat časté zastávky pro doplnění paliva a vody.

Řešením byla, podobně jako na některých železnicích, elektrická tramvaj. U těchto dopravních prostředků se používaly různé způsoby sběru elektřiny. Mnohé tramvaje měly trolejové vedení, po kterém se pohybovala odpružená tyč, svěrač zahnutého tvaru nebo pantograf, jenž se dotýkal vedení. Proud protékající vedením se vracel kolejemi, čímž se uzavíral elektrický obvod.

Aby byla snížena cena (a nevzhlednost) trolejového vedení, některé společnosti pro tramvajovou dopravu používaly systém, ve kterém byl proud sbírán z kontaktů v kanálu uprostřed kolejí. Tento sběr elektřiny se používal také v lanovkách, v podobných, jaké jezdí od roku 1873 po strmých ulicích San Franciska. V kanálu bylo ocelové lano tažené motorovým navijákem. Při rozjezdu zatáhl řidič za páku a vůz se zachytil za pohybující se lano. Při zastavení tramvaj uvolnil a zabrzdil. Lanovkové tramvaje se používaly také v Edinburghu, Melbourne a Wellingtonu.

Téměř všechna města v Británii a v USA opustila tramvaje při nástupu autobusové dopravy. Zůstaly však v mnoha evropských městech, která dosud používají dlouhé kloubové vozy. Nedávno byly tramvaje znovu zavedeny v některých britských městech jako alternativa k autobusům, které znečišťují ovzduší.