Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Meyer se stal jedním z nejmladších generálů Waffen-SS. Narodil se v Jerxheimu dne 23. 12. 1910, původně sloužil u meklenburské policie. V roce 1934 vstoupil do pluku Leibstandarte. S jednotkou bojoval v Polsku a Francii.

Divize Leibstandarte mířila počátkem roku 1941 přes Jugoslávii do Řecka. Vynikající Meyerovo velení zajistilo Němcům porážku řeckého odporu u jezera Castoria. Meyer šel vždy v čele své průzkumné jednotky a později i v čele divize. Svými smělými akcemi si již v prvních dnech války vysloužil přezdívku "Panzermeyer" a "Schnell Meyer". Obdržel vyznamenání Rytířský kříž železného kříže.

Při vpádu do SSSR Meyer řídil průzkumný oddíl. Svým mužům velel u Umaně, Chersonu, Prikopu, Taganrogu a u Rostova. Uznáním za jeho výkony mu bylo udělení Dubových ratolestí, jichž se stal 195. příjemcem.

V roce 1943 "Panzermeyer", jak se mu tehdy již běžně říkalo, převzal velení svého vlastního pluku v rámci 12. tankové divize SS-Hitlerjugend. Když byl velitel divize SS-Brigadeführer Fritz Witt 14. 6. 1944 zabit na bojišti spojeneckou námořní palbou, Meyer převzal velení. Se zbylými muži se marně snažil zastavit postup invazních vojsk Spojenců. Za své velení obdržel Dubové listy s meči.

Již jako generálmajor SS byl 7. 9. 1944 vážně zraněn a 17. 11. 1944 zajat u Amiensu belgickými partyzány. Meyer by byl raději na místě zabit, takto však byl vyslýchán Američany, kteří ho nakonec předali Britům.

Po válce Meyera postavili před kanadský soud v Aurichu a soudili za válečné zločiny (jeho podřízení vojáci v Normandii zavraždili kanadské zajatce). Odsoudili ho k trestu smrti zastřelením. Rozsudek byl změněn na trest doživotí. Meyer byl převezen do Kanady. O několik let později ho přesunuli zpět do Německa, definitivě byl Meyer, po mnoha odvoláních, propuštěn z vězení 7. 9. 1954. Jeho zdravotní stav se zhoršil v důsledku zranění utrpěných ve válce. Při oslavě svých 51. narozenin dostal těžký infarkt, jenž se stal příčinou jeho smrti.

Zemřel 23. 12. 1960 v Hagenu ve Vestfálsku.