Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Josef "Sepp" Dietrich se narodil v bavorském městečku Hawangen dne 28. 5. 1892. O 19 let později nastoupil do služby u 4. pluku polního dělostřelectva. V letech první světové války nejdříve sloužil u dělostřelectva, poté u pěchoty a nakonec u nově vytvářených tankových jednotek. Po 1. světové válce se živil různě, také jako kloboučník či pašerák.

Dietrich se stal členem organizace Freikorps Oberland (dříve Bund Oberland). Zúčastnil se fašistického puče v roce 1923. V červnu 1932 se stal šéfem Hitlerovy tělesné stráže. Platil za náročného, avšak spravedlivého velitele, jenž se přehnaně snažil o to, aby jeho vojáci byli co nejlépe vycvičeni a měli ten nejlepší politický profil. Jeho pěší pluk Leibstandarte bojoval v roce 1939 v Polsku. V důsledku nedostatečných zkušeností a výcviku utrpěl pluk těžké ztráty.

Jednotka pokračovala v boji v roce 1940 na západní frontě (již jako divize), v Nizozemí a Francii. Za své výkony při tomto tažení byl Dietrich vyznamenán Rytířským křížem železného kříže. Leibstandarte byla později nasazena v Jugoslávii, následně se přidala do krátkého, leč krvavého tažení v Řecku. Divize dále bojovala v jižní části SSSR, v prostoru Kursku. V té době Dietrich ke svému rytířskému kříži obdržel jako 41. laureát Dubové ratolesti.
Leibstandarte pokračovalo v bojích na východní frontě, často s velmi velkými ztrátami. Dietrich obdržel další vyznamenání, Meče k rytířskému kříži železného kříže. Pak, v roce 1944, jeho jednotka zamířila do Francie, kde Dietrich získal své nejvyšší vyznamenání.
1. tankový sbor SS, kterému Dietrich velel, byl zapojen v těžkých, dva měsíce trvajících bojích v oblasti Caen. Jako výraz uznání za statečnost jeho vojáků vyznamenal Führer Dietricha Diamanty k rytířskému kříži železného kříže. Dietrich byl 16. příjemcem tohoto ocenění. Převzal velení 6. tankové armády SS, jeho jednotky se zúčastnily ofenzivy v Ardenách.
Během těchto bojů došlo k tragickým incidentům, například k masakru v obci Malmédy, kde někteří Dietrichovi vojáci postříleli americké zajatce. Ke konci války se Dietrichovy jednotky přesunuly směrem na východ, tentokrát aby zabránily postupu 3. americké armády Rakouskem. Nakonec se Dietrich se svými muži vzdal americkým vojákům.

Po válce byl "Sepp" Dietrich vězněn v Landsbergu a souzen za masakr v Malmédách. 16. 7. 1946 byl odsouzen k doživotnímu pobytu ve vězení. Propuštěn byl v roce 1955, nedlouho potom byl znovu uvězněn za spoluúčast na vraždě Ernsta Röhma. Odseděl si dalších 18 měsíců. Zemřel v Ludwigsburgu dne 21. 4. 1966 na infarkt.