Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nebýt Země, žádný živel neexistuje. Ona a její příroda. Voda, oheň, vítr - pouhá podmnožina. Já a ona. Teď a tady. Nosí na svém plášti tisíce svých dětí. Je tak ochotná, že se postará i o ty ostatní. My jsme její. Naše srdce bijí společně. Ti, kdo nechápou, jsou cizí - nepatří sem. Sami to cítí z hloubi duše. Ale já jsem její. Laň, dub, Země a já.

Cesta vinoucí se mezi vysokými horami jako potůček. Naše sousedka mi poskytne na dva týdny domov. Sousedka ne, sestra. Byly jsme spolu, když všechno začalo v Sarajevu. Němci a později Rusové nám vzali svobodu. Černý kříž nenávisti na rudé vlajce připomíná masakr.
Když tudy projíždím po půlroce, myslím si: nic se tu nezměnilo. Znám to zde, jako svoje vysoké, bílé boty. Za další zatáčkou se to změní. Tady les není jednotný celek. Vichřice. Bez milosti a slitování. Víš, ty stromy se na tebe spoléhaly. Věřily ti. Mohla jsi je podržet, podepřít. Počítaly s tvou oporou. Nechala jsi je spadnout. Už k tobě nepatří. Nespojují je s tebou silné kořeny. To je jediné, co cítíš, že? Nemůžeš nahmatat jejich těla. Asfalt. Abys odčinila, necháš narůst nové stromy. To si myslíš? Nebuď naivní. Jejich semena nikdy nepošimrají tvé vlasy. Lidé přijdou, budou do tebe kopat a do bolestivých ran ti nalijí beton. Les už nikdy nebude stejný. Bude to les budov, vysokých jako babylonská věž. Vzácná místa smaragdových ploch, mýtin a klidu zahalí smog a hluk.

Srny se bály padajícího dubu. Položil na tebe své chladné tělo. Nechtělo by se ti utéct? Záblesk světel. Vždyť byla tma. Nechtěla jsi pomoct? Než jsi sem pustila lidi, tak bys mohla.
Už je pozdě. Kola rozdrtila kosti. Její elegantní šíje je rozlámaná. Leží na zemi. Na tobě. Jen si bereš její krev. Ano, tekutina pro živé. Souhlasím. Ale ten, kdo to zavinil, by měl vlastníma rukama vykopat hrob. Utratil život. Není to jen sfouknutí svíčky. Život má cenu. Byla moc mladá, než aby si to zasloužila, nemyslíš? Na jaře by vodila svá první srnčata po lese a učila je životu. Ale nemůže. Nedostane šanci. Někdo tam nahoře ušetřil za to, aby vůbec svíčky nemusel kupovat.

Jsi silná. Ale trpělivá. Až moc trpělivá. Než vyšleš vodu vykonat svou práci, abys nám připomněla, že jsme jen hosté, podívej se do zrcadla. Naposledy jsi zasáhla na zlém místě. Tsunami. V krajině bídy a hladu. Bylo to správné? To si myslíš? Žádný dar z tvé strany. Úroda? Oni umírali hlady.

My lidé se polepšíme, jestliže se nás to dotkne přímo. My tě ničíme tady. Vezmi si rtěnku a namaluj si rudě Evropu, Severní Ameriku, východní Asii. Nikdy nezapomeň, že my jsme to byli, my jsme tě oteplili. Nelze zapomenout. Pomalu, ale jistě zanikáš. Tolik teorií. Ne, my se zabijeme sami. A tebe strhneme s sebou.