Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nic není krásnější než pravé zimní ráno. Bílé, mrazivé, zimní ráno. Sníh zdobící střechy domů a krášlící krajinu k sobě vábí svým mrazivým hlasem hedvábné, ledové vločky. Než si však tyto bílé, studené hvězdičky stihnou podat ruku s již navátou sněhovou pokrývkou, nad krajinu se vyhoupne zářivě žlutý kotouč, který se pokouší většinu těchto zářivých hvězdiček rozpustit na stříbrné, třpytící se kapky vody. Šedobílá královna však vyráží do boje a ochraňuje malé princezny svým jemným závojem, jenž odradí i samotné slunce od pokušení ukrást jejich nevinné duše.
Bílé vločky ladně dopadají na své spadané kamarády, kteří již zvesela dovádí na zmrzlém, zeleném koberci, až se konečně vyprázdní nadýchaná, nebeská peřina a Šedobílá královna, která již splnila svůj úkol, se vrátí zpět do svého nebeského sídla. Celou krajinu zalila zlatožlutá záře. Přecitlivělý, mladší bratr Šedobílé královny, Ledový duch, se dal ihned do pláče. Na okapech domů se začaly z jeho slz tvořit překrásné rampouchy. Když však poznal, že jeho pláč nemá žádný smysl, rozzlobil se na rudě žhnoucího nepřítele a svojí mrazivou silou vše zmrazil tak, že ani sluneční žár neměl tu nejmenší šanci tuto vrstvu ledu roztavit.
Ledový duch se trochu uklidnil, a jakoby mávnutím proutku měl opět dobrou náladu. Snažil se nyní dělat jen samé dobré skutky. Dětem, které zklamaně chodily kolem nezamrzlého rybníku pomohl a vytvořil na něm větší vrstvu ledu. Jeho tvář se celá rozzářila, když viděl šťastné děti, jak dovádí na jeho výtvoru. Chvíli se na ně díval, a pak spokojeně odešel zpět do svého mrazivého pelechu.
Šedobílá královna společně se svým přítelem, který nese velmi vznešené jméno Mráz, dohlíželi na správný chod celého dnešního rána stejně pečlivě jako každý den. Mráz jemně dýchl na krajinu a tím vytvořil neodolatelnou atmosféru pravého zimního rána...