Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

...právě se rozhoduji, jestli zahnout doleva, nebo doprava, nakonec přitáhnu levou otěž a už se ocitáme na lesní cestě.
"Au," vyjeknu! Jsem asi Popelka (spíš "tatínek Popelky"), právě mi do nosu cvrnkla větvička. To mě probralo a donutilo rozhlédnout se, kudy to vlastně jedu. Vždycky jsem viděla jen cestu a pekelně se soustředila na jízdu. Teprve dneska jsem se pořádně podívala.

Nikdy jsem si neuvědomila, jaká je to krása! Sluníčko prosvěcovalo mezi stromy, které pocukroval sám první sníh, malé smrčky stály v řadě a zuřivě se hádaly, kdo první vyroste, dokonce i "Kmotra liška", když běžela kolem, se na mě nevraživě ohlédla a radši si to pelášila k Táboru.

Nejvíce mě zaujal potůček. V létě je obyčejný, kdežto v zimě je obklopen sněhovými závějemi, ze kterých vykukují malinkaté rampouchy a pláčou - nechtějí spadnout a navždy se ztratit v té ledové vodě! Z břehu jim drží palce zajíci, veverky a ještě další kouzelná zvířátka, která jsou teď v zimě chundelatější a ještě roztomilejší než kdy jindy!

Kdybych tohle vše měla shrnout do jediného slova, myslím, že bych nemusela dlouho hledat - slovo "NÁDHERA" je podle mě to pravé! "Zimní les" je totiž jedna z nejkrásnějších věcí na světě, a proto bychom měli být vděční, že je nám vůbec dovoleno ji spatřit...