Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý rok se k nám vrací krásná, ale krutá zima. Každý z nás si jistě vybaví, jaké "skopičiny" prováděl, když poprvé napadl sníh. I já, když jsem otevřela své oči a spatřila zapadlé okno sněhem, jsem se ihned rozeběhla ven a začala se radovat z prvního sněhu.
Ledová královna se spolu se svými věrnými pomocnicemi vydaly na cestu. Rozhazovaly sněhobílé vločky a rozfoukávaly je svým studeným dechem. Větve všech listnatých stromů shodily své listy. Zůstaly úplně holé. Až teď je vystřídaly třpytivé, malinkaté vločky.
Sníh pokryl vše, co mohl a já si připadala jakoby jsem byla v jiném světě. Byl tak bílý a zářivý, že oslnil každého, kdo vyšel ven. Děti na nic nečekaly a vyběhly ven se sáňkami.
Pohled na oblohu připomínal stádo ovcí, co spěchají neznámo kam. Široko daleko nebyl vidět ani ptáček. "Kde jsou všechna zvířátka?" zamyslela jsem se. Ptáci odletěli do teplých krajin a zvířátka se zachumlala do svých pelíšků a usnula zimním spánkem. Jediní tvorové, kteří byli vzhůru, jsme byli my. Neposedné, ale přesto velmi milované dětičky. Jako malá jsem byla princezna a celá bílá říše patřila pouze mně. Nikdo mi nekázal ani neradil. Vše bylo tak, jak jsem si přála. Mým nejlepším kamarádem byl pejsek. Pořád jsme si jenom hráli.
Zem je velice studená a na některých místech i klouzala. Z toho jsme si ale nedělali žádné obavy. Naopak.
Zima je krásné období, plné her a dětské i dospělé radosti. Děti se těší na Vánoce a cukroví. Dospělí však na posezení s přáteli a na vánoční atmosféru po celém městě.
I když je zima tak krásná, nedám dopustit na teplé léto. Každé období si však náramně užívá nekonečně mnoho lidí. I já tak činím a už se těším na zimu, která, jak doufám, přijde brzy.