Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ráda chodívám na jedno místo, odkud je vidět ten nejkrásnější západ slunce na světě.

Když přijde jeho čas, začne slunce směřovat své zářivé krůčky mezi majestátné vysoké kopce. Jeho stále silná zlatavá záře se rozlévá po celém mechově zeleném údolí a je unášena slabě šumícím tokem malé klikaté říčky.

Obloha se barví do nachova a buclaté červánky se líně protahují po jindy blankytně modrém nebi. Při pohledu do posledních slunečních paprsků uzounkých jako nejjemnější vlasec tak, aby se dotýkaly stříbřité zurčící vody, to vypadá, jako by se ve vzduchu vznášely stovky drahých kamínků.

S ukládáním Zlatého kotouče ke slastnému spánku se pomalu vytrácí i jasná záře, jež na kratičkou chvíli polila celé okolí a osvítila snad i ten nejtemnější koutek nedalekého hustého lesa jako v pravé poledne.

Červánky na širé obloze zůstávají i po tom, co slunce schovalo zlatý nosík za obzor a nad kopci se na malý okamžik někdy objeví i oslnivá bílá záře, která ale stačí zmizet dřív, než jí lidské oko stihne přivyknout.

V malebném údolí tak pro dnešek za sladkého zpěvu ptáků slunce zmizelo, začíná se smrákat a bledý nástupce nejjasnější hvězdy se pomalu připravuje ke své následující noční vládě nad tichou přírodou...