Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je ráno. Slunce pomalu pokukuje zpod oblaku. První ranní paprsky dopadají na zem. Zem se otepluje a vše kolem se probouzí. I vítr se přiletěl podívat na tu nádheru. Stromy si začínají šeptat o novém, krásném dni. Když jdete kolem, vidíte třpytící se vlnky, které pomalu plují a plují. Taková vlnka, ta se má. Pluje si klidně a bezstarostně. Slyšíte jenom šplouchy šplouch, šplouchy šplouch. Když se vydala na cestu, byl z ní jenom malinký pramínek. Pramínek, který vyvěrá ze svěží, voňavé půdy. Kolem je plno stromů, břízy, duby, jedle, smrky. Cítíte vůni hub a slyšíte šumění stromů, které se ohýbají ve směru větru. Slyšíte také libozučný zpěv ptáků. Takové prostředí vám dává klidný odpočinek a zdá se vám, že čas ubíhá neskonale pomalu. A vlnka pluje dál a dál, až se dostane do říčky. Vlnky v říčce skáčou po kamíncích a balvanech. Květiny kolem rozkvétají a omamě voní. Mnoho z nich jsou léčivé, ale mohou být i jedovaté. K říčce přiběhnou děti. Vidí něco malého, třpytivého. Jdou tedy blíž a...hup. Už jsou ve vodě. Když se rozhlíží po tom "malém, třpytivém", zjistí, že to byl jen obyčejný křemen třpytící se ve slunečním světle. Vlnka zhlédne tuto malou událost, potichu se zasměje, ale vzápětí se už ubírá dál do potoka, z potoka do řeky a z řeky už hurá, hurá do moře. Najednou se objeví v neznámé krajině. Byla zvyklá na chladnější prostředí, ale jak je vidět, subtropické podnebí jí vůbec nevadí, naopak. "Alespoň nedostanu revma," říká si. Vidí velké lodě zakotvené v přístavech. Slyší lidi mluvit pro ni neznámou řečí. Vidí a slyší toho spoustu, až neví co dělat dřív. Ale po nějakém čase se jí začne stýskat. Po nádherných a voňavých lesech, po svěží trávě rostoucí kolem řeky. Zkrátka po celé české krajině. Škoda, že už se nedostane zpátky.