Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Byl prosincový podvečer. Mráz svým dechem maloval na okna nejkrásnější ornamenty, za kterými se kraj zakalil do šedivého závoje mlhy. Zahrada odpočívala pod bílou peřinou a za nedaleký les zapadlo Slunce - zlatý Apollónův kočár.

A já jsem dostala báječný nápad projít se alespoň na chvíli kouzelnou zimní přírodou. Sice se už stmívalo, ale co na tom! Právě když jsem se dala polní cestou k lesu, vyšla první hvězda. Na ztemnělé obloze zazářila jako diamant v černém sametu. Na zastavení mě přimělo tiché klokotání potoka. Naklonila jsem se k stříbrolesklé hladině, na níž se třpytily střípky skleněných tabulí sklenáře Mráze, ve kterých se shlížely nejen staré vrby, ale i bledá tvář Měsíce, věčného vládce noci, v jehož svitu se krajina podobala obrázku z pohádkové knížky.

Neméně krásné a okouzlující to bylo pod lesem. Větve stromů se ohýbaly od tíhou sněhu. Město jsem měla odsud jako na dlani. V domech se svítilo a pod sněhovou pokrývkou vypadalo město jako perníková miniatura politá bílou polevou. Pak jsem usoudila, že už je čas k návratu, a tak jsem šla pomalu domů.

Vracela jsem se kolem nevelkého stavení, kde jsem si všimla sněhuláka. Stál majestátně na zahradě a dokresloval tu zvláštní atmosféru, kterou jsem byla obklopena. Měsíc se schoval za mraky, a tak jsem přidala do kroku, abych byla co nejdříve doma a případnou chumelenici sledovala jen za oknem.