Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stál sám daleko od rušných ulic měst, sám daleko od uspěchaného shonu všedních dnů. Stál na louce plné života, když sám dýchal z poseldního. Na louce plné květin a rozverných malých zvířátek, dokonce tam kroužili i motýli, kteří hýřili všemi barvami, například červenou jako růž na tváři čerstvě zamilovaného děvčete, modrou jako noční nebe, žlutou jako zářící slunce nebo oranžovou jako plamínky ohně. Když vzhlédnete vzhůzu uvidíte mezi mohutnými větvemi velkou v záři slunce se třpitící korunu, která je zasloužená stářím a zkušenostmi. Najednou začal foukat vítr a strom oživl, zpíval, zpíval tak nádherně, že i ptáčci přestali štěbetat a motýli mávat křídly. Všichni mu zaujatě naslouchali, když v tom...vítr utichl a stom oněmněl. Zpíval velice smutnou a bolestivou píseň o tom, jak si připadá velice sám. Za čas ho navštívila zbloudilá poutnice, která ho ovila velkým načernalým pláštěm. Ze stromu se ztrácel život. Ještě párkrát si takle zazpíval nebo si popovídal se stébly obilí, které se tyčily až k jeho dolním větvím. Ale pak si ho sebou vzala poutnice na cestu plnou dobrodružství. Strom nadobro uschl. Už nikdo nikdy neslyšel tu smutnou, bolestivou píseň. Asi je teď tam daleko na cestě za dobrodružstvím šťastný, ale to už se nikdy nedozvíme!