Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže líčení (barvitý popis čtení oblíbené knižní série)

Mou nejoblíbenější knižní sérií jsou Strážci času od Marianne Curleyové.

Knížky ze série Strážci času svým objemem připomínají malého brontosaura, avšak při čtení se zdá, že stránky snad běží samy za sebou. Mnohdy snad rychleji než samotný Usain Bolt. A mé ruce je otáčejí automaticky, jako by je poháněl nějaký neznámý impulz. Kdo ví? Písmena se mihotají o překot ve snaze sdělit co nejvíce informací. Při čtení se mi občas zdá, že snad ani nečtu, ale jsem v samotném příběhu v podobě neviditelného pozorovatele.

Béžově zbarvené strany jako by říkaly: "Ze mě tě oči bolet nebudou jako z jiných křídových papírů, ze kterých oči pálí až tak, že ve čtení už nelze dále pokračovat, a tak není možné číst až do rána." Avšak Strážci času mají stránky spíše pergamenové s příjemně nazlátlou až světlehnědou barvou jako čerstvě nařezané dříví, na nichž se povalují písmena, která se nebojí otevřít a prozradit i ta nejtajemnější zákoutí celého příběhu. Díky tomu je možné proplétat se dějem spolu s hrdiny s pocitem spřízněnosti s cizím světem, který je od kapitoly ke kapitole stále více otevřenější a srozumitelnější.

Knížky jsou žánru fantasy, a tak dovolují bujné fantazii pracovat na plné obrátky. A snad i trochu přetvářet představy samotné autorky v představy naše. Takové, jaké se nám líbí. Obrazy se nám jednoduše míhají před očima, aniž bychom věděli jak.

Děj plyne sám jako řeka. Místy rozbouřená horská říčka, kdy se zrychluje tep a tají dech, jinde zas pomalá Vltava protékající Prahou. Klidná a mocná.

Mé milované knihy leží na čestném místě v knihovně, zahalené do červeného pláště, který jakoby symbolizoval lásku, napětí a krev.

O některých knihách se říká, že je čtete jedním dechem, při čtení této série se nestihnete ani nadechnout...