Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý člověk, ať už malý či velký, vnímá stmívání jinak. Někdo má možnost užít si ho pohledem z vysoké hory, někdo zas z malé zahrádky za domem. Jinak bude vypadat stmívání z ptačího pohledu, jinak bude vypadat z pohledu malé myšky, která právě vylezla ze své díry v zemi, aby si sehnala potravu. Kterýkoliv člověk si jistě vychutná ten krásný pohled, jenž mu skýtá každý den zapadající slunce, jež se zabarvuje do odstínů červené a žluté.

Já jsem takhle jednou pozorovala stmívání nad krajinou ze zříceniny hradu poblíž vesnice, kde bydlím. Zatím to byl ten nejkrásnější pohled na krajinu, který jsem kdy viděla. Když se počalo smrákat a stmívat se, celá krajina se pomalu začínala připravovat na západ slunce. Brouci zalezli do svých skrýší v zemi a zvířata, která dosud pobíhala po pláních zalitých slunečním svitem, odběhla do temných zákoutí starého lesa. Přesunula jsem se blíž místu, kde mělo slunce zapadat, abych měla lepší výhled na tento neobyčejný úkaz.

Po obloze, jež stupňovitě přecházela ze světle modré přes nachovou do růžové a červené, se proháněly obrovské, červenooranžové červánky. Velké, do ruda zbarvené slunce, které vrhalo odlesky žluté do napůl ztemnělé krajiny, se pomaličku přehouplo přes obzor. Do té doby osvětlený les nabyl temně zelené barvy a přilehlý stožár se zahalil do temnoty.

I poté co slunce schovalo své krásné žhnoucí tělo za obzor, červánky stále klouzaly po jinak blankytně modré obloze. Od doby, kdy slunce zapadlo za horizont, však uběhla notně dlouhá chvilka, a tak se kraj, ještě před chvíli plný slunce, zahalil do nastávající tmy.