Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Biješ stále jako hodiny na věži. Ozýváš se, abych na tebe nezapomněla. Připomínáš se mi a vyčítáš mi. Chtělo si být sobecké! Myslelo sis, že se můžeš uzamknout na klíč a ten zahodit do hluboké studně, kde by ho nikdy nikdo nenešel. A ty bys nebylo nikdy nešťastné a zraněné. Napadlo tě vůbec, že uzavřeš všechno krásné? Nebudeš mít radost z každé maličkosti. Život ti uplyne, ani nebudeš vědět jak. Hájíš se tím, že se vyhneš všemu špatnému. To je slabá obhajoba. Chceš mě chránit, ale je to můj boj. Musíš se přizpůsobit, tady velí jedině mozek. To je velitel, kterého musíš poslouchat. Prosadilo sis svou a uzamklo ses. Nechtělo sis nikoho k sobě pustit. Nevěřilo si nikomu a v první příležitosti si uteklo. Nevím, jak se ti povedlo ovlivnit velitele. Zda si použilo lest či nastražilo past. Ale dva bojovníci na mě to je přesila, která člověka srazí na kolena. Brání se, ale musí poslechnout. I kdyby nechtěl a bránil se, musel by se přizpůsobit časem. Nekřič, vím, že jsem se ani nebránila. Vyhlížela jsem rytíře, ani ne tak bohatého, ale spíš udatného svými činy. Člověka, kterého bych si vážila za jeho činy a dobré skutky. Držela si uzavřený kruh přátel, nikoho nehledala a nikoho jiného nepotřebovala. Nebo se mi to jen zdálo? Neříkám, že jsem sobec, pomocnou ruku jsem nikdy neodmítla podat. Někdy až mockrát, ale proč nepomoci, kdo ví, kdy to sama budu potřebovat.
Jediný okamžik a ty si mě muselo zranit. Snad si mi chtělo ukázat, před čím mě chráníš. Snad si mi chtělo zasadit ránu, se kterou si nebudu vědět rady. Chtělo si mi zamotat hlavu. Gratuluju, protože se ti to povedlo. Nemusela být ani hvězdná obloha. Dobrá, uznávám, byla, ale skrytá za hrozivými mraky, které se snad smály, nebo mračily? Nebyl čas je sledovat. Sníh se sypal k zemi jako peří z roztrhané peřiny. Pokrýval vše kolem. Jako by se čas zastavil, vnímala jsem všechno nějak jinak. Muselo si najít klíč a odemknout. To se dělá? Bráníš se, tak to jediný zlomyslný Amor musel zaútočit na kámen svými šípy. Rozsypalo ses na tisíce kousků. Velitel byl volný. Budiž mu odpuštěno. V náručí rytíře je vše zapomenuto. Jenže teď si bez tebe nevím rady. Nemůžu být zároveň šťastná a přece nešťastná? Zavřená komnata se otevřela, nechci jít sama. Byl jsi můj rádce. Vrať se! Necháváš mě samotnou. Jak myslíš, já sama nebudu - teď už ne. Doufám...