Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když usedáme na molo rybníčku, slunce, které se již stačilo přehoupnout přes špičky nedaleko tyčících se smrků, nás jemně hladí svými zlatavými paprsky po tvářích. Tuto příjemnou chvíli doplňuje symfonie vánku hrajícího si s dlouhou luční trávou, líbezný ptačí zpěv a hlasité cvrlikání cikád.

Můj zrak se upře na vodní hladinu, pod níž se stříbří šupiny několika rybek, které tu a tam vyskočí nad hladinu a zanechají za sebou kruhy tančící na drobných vlnkách. Podobné, avšak o něco jemnější vlnky za sebou nechávají i všudypřítomné vodoměrky předvádějící své elegantní bruslařské umění. A když se člověk nenechal oslnit jejich blyštivými tělíčky, mohl zahlédnout i vážky, pilně kmitající jejich drobnými křídly.

Na druhé straně břehu se rozprostírá starý kamenný mostek vedoucí přes malou říčku, jež přivádí vodu přes louku zdobenou barevnými pentličkami až do rybníčku. Již zmíněný mostek je schovaný ve stínu staré vrby, jejíž větve ho částečně zahalují, každý jeho kámen je oblečen do mechového kabátku, snad možná aby mu nebylo ve vánku chladno. Samotný mostek pak navazuje na cestičku klikatící se směrem k nedalekému majestátnímu lesu.

Během nejteplejší části dne jsme se do onoho lesa vydali. Hrál nejkrásnějšími odstíny zelené doplněné o neutrální barvy hnědé. Větve zdejších smrků byly tak husté, že se jimi sluneční paprsky sotva probojovaly. Pod nimi se krčili malí človíčci s hlavami schovanými pod svými hnědými klobouky a přáli nám šťastnou cestu zpátky k rybníčku. Někde zpovzdálí nás ostražitě sledovala sojka, připravená upozornit kolemjdoucí na naši přítomnost.

Když se stíny začaly pomalu prodlužovat, větříček ochlazovat a sluníčko se pomalu chystalo ke spánku, bylo to i pro nás znamení vydat se zpět k domovu a naše molo zanechat k tanci rusalkám.