Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2019 znělo Zimní krajina a jednalo se o líčení zimní krajiny (funkce výchozího textu inspirativní)

Je krásné zimní odpoledne a já si vyrazil na procházku. Sníh padá všude kolem mě, na mne i pod moje oblečení. Mé boty jsou zmáčené, ale to mi nevadí. Vidím všude kolem sebe sníh, jako kdyby to byla peřina, která přikryla celou krajinu. Sníh, který se mi líbí a mám ho rád, mě doslova obklopuje. Všechny stromy, jež jsou v létě zelené a na podzim barevné, jsou teď pokryté bílou vrstvou sněhových vloček. Rovněž všechna tráva jako by se ztratila - vidím všude jen a jen běloučko. Také střechy okolních horských bud jsou zakryté touto peřinou. Zimní krajina je prostě nádherná...

Jdu dál a nic neslyším. Říkám si, všechno to je krásné, ale mrtvé. Nikde nejde zaslechnout ani ptáčka zpěváčka nebo datla, jenž normálně klepe do stromu, či králíčka, který skáče, ač neví kam. Nikde není nic slyšet, jen větřík a moje šoulavé kroky.

Větřík ochlazuje a způsobuje, že mi už je zima. Mé konečky prstů na nohou mi již pomalu říkají: Běž domů, už pojď, je ti zima!
Malými krůčky proto odcházím, ale vtom se mi naskytne ten nejhezčí pohled ze všech. Bílá tma se rozestoupí, sluníčko začne svítit a já vidím tu krásu. Všechny ty hory, cesty, lesy a boudy, které se dosud schovávaly v bílé mlze, jako by se probudily a ukázaly mi svou jiskřivou tvář. Je to krásný pohled, bohužel už však musím jít domů.