Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sedím v okně malé dřevěné chatky jako tělo bez duše a jen se tak hloupě dívám z okna na klidnou hladinu přehrady. Snad čekám na zázrak. Krátím si čas tím, že myslím na věci, jež se nikdy nestanou.

Mé myšlenky se mísí s realitou a já se ocitám na louce, kde tráva vypadá jako nebe a zvířata jsou mráčky. Sluníčko září jako jindy, ale obloha má barvu růžových keřů. Lehký vánek si pohrává s mými vlasy a já ho nechám. Nevidím za konec tohoto místa, nebo spíše nechci. Vše je zde tiché a klidné, nejsou tu lidé se svými problémy a starostmi. Avšak přes to všechno tu panuje smutno.

Stojím uprostřed ničeho, kde vnímám jen šumění listí, dokud se slunce neschová za obzor roviny a vše se nezačne pomalu vytrácet. Už nevidím tolik zvěře pasoucí se na louce. Neslyším hmyz, jež tu celý den opylovával malá kvítka. Vlastně už si nevidím ani na bosá chodidla. Vše se schovalo pod rouškou tmy. Sednu si tedy do trávy a zvednu hlavu vzhůru. Hvězdy jsou jako miliony perel na šatech pro princeznu a stříbrný Měsíc vypadá jako koruna pro královnu.

Zavřu oči a pomalu upadám do říše snů. Dřímám tak dlouho, dokud mi nezačne kručet v břiše. Až pak jsem nucena opustit svůj svět představivosti a vrátit se do reality...