Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co je okno? Je to jen rám a sklo? Ne, není. V mém případě je to pohled na neskutečnou krásu. Mé okno směřuje na západ do naší zahrady, kterou nekazí světla ulice, proto se mi naskýtají obrazy, jež jsou fantastické.

Nejraději mám čas, kdy unavené slunce klesá za horizont a šíří kolem sebe žlutou, červenou a někdy až krvavě rudou záři. Každý den je jiná a každý den si říkám, jak příroda dokáže tvořit tak nádhernou scenérii. Kdybych byla básnířka, napsala bych o tom báseň...

Když po slunci nezbude ani jeden paprsek, mohu pozorovat vycházející hvězdy, které se shlukují do souhvězdí. Každé roční období jiné. Každá hvězda září jinak, každá hvězda je prostě jedinečná. Říkám si, co je za nimi? Co je za tou naší ozonovou dírou? Co nás čeká? Uvidím to někdy na vlastní oči? Kdybych byla spisovatelka, napsala bych o tom knihu...

Ale ještě něco mohu zahlédnou mezi hvězdami. Jsou to blikající letadla, která letí vzduchem a tím pokořují zákony zemské gravitace. Pokaždé si říkám: Kam asi letí? Do Ameriky? Do Japonska? Do Kunovic? Snad doletí ke svému cíli. Kdybych byla letuška, letěla bych s nimi...

Naše zahrada je plna stromů, keřů a květin. Miluji období podzimu, kdy listí stromů a keřů hraje všemi barvami a lehký vánek si s nimi pohrává. Červený list letí tam, žlutý zase jinam. Kdybych měla křídla, následovala bych je...

Kdybych ale byla letuška nebo pronásledovala padající listy, nikdy bych neviděla tu krásu, kterou vidím při pohledu z mého okna. Jednou budu básnířka a napíšu o tom báseň, jednou budu spisovatelka a napíšu o tom knihu...