Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pozorně sledovala ten dar, který dostalo tak málo zemí - moře. Tolik se těšila na to, až se mu podívá do tváře. Podá mu ruku. Ale rudé slunce už bylo příliš unavené na to, aby jim dodalo světlo na seznámení. A pomalu se sklánělo za obzor, až zmizelo úplně. Všechno pokryla hustá tma. Chtěla se s mořem seznámit teď, o samotě, v soukromí. Ale nějak se změnilo. Už to nebyla ta vlídná a uklidňující voda, teď bylo zakryto temnotou. Temnotou, ze které jde strach a je cítit nebezpečí, které se ukrývá pod hladinou. Zkusila se alespoň zaposlouchat do šumění. Ale moře jako by šlo už spát. Čekala, až ta temnota zmizí.
Vzbudilo ji až lehké zašimrání na chodidle. Otevřela oči a pomalu se podívala do tváře rozesmátému slunci. První rackové poletovali nad hladinou a skřehotavě se smáli svým hloupým vtipům. Strach už dávno všechno opustil. Šla se seznámit s tím, na co tolik čekala. Opatrně vklouzla do náruče moře. Pod hladinou jako by byl jiný svět. Všechno utichlo a vnímala jen okolí. I když tam byla sama, necítila se tak. Ta nádhera všude kolem. Hejna barevných rybiček, která se najednou rozprchnou do všech stran nebo vlnící se rostlinky, jaké ještě nikdy neviděla. Sáhla do písku a rozvířila jeho drobná zrnka. Když se opět všechna zrnka usadila na svá místa, uviděla krásnou leklou mušli. Rychle natáhla ruku, snad aby jí neutekla, a vzala tu nádheru k sobě.
Vynořila se nad hladinu a podívala se znovu na mušli. V posledních slunečních paprscích se krásně leskne. Držela v ruce poklad moře. Teprve teď si uvědomila, jak čas rychle letí. Chtěla se naposledy odhlédnou, aby zamávala svému novému příteli a poděkovala za dárek, ale viděla už jen poslední záři z toho nejkrásnějšího západu slunce na světě. Sevřela mušli ještě pevněji a odcházela, aby utekla té strašlivé temnotě, která za pár minut všechno pohltí...