Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Otevřu okno a nasaju čerstvý vzduch. Je krásné letní ráno a já si teprve teď uvědomím, že mám prázdniny. Slyším, jak ve třpytících se korunách stromů štěbetají ptáci, zurčení nedalekého potoka mi do tváře vkresluje úsměv. Na louce se pase srnka a kolem hopká zajíc. Ovane mě lehký větřík a já dostanu chuť se projít. Hodím na sebe mikinu, popadnu foťák a už vyrážím do ulic. V hrbolaté silnici si hoví kaluže, které vypadají jako velká gotická zrcadla. Z okapů stékají pramínky vody, květiny na oknech jsou lehce polámané. V dálce jsou vidět vrcholky hor, které se schovaly v mlžném oparu. Půjdu naproti sluníčku, které už vykukuje zpoza stromů v lese. Kolem hlavy mi bzučí včela a pod nohama mi cupitají mravenci, vypadající jako vojáci táhnoucí do boje. Po předem neurčené trase se v objetí lehkého vánku vznáší beruška. Její hebká puntíkatá křidélka se ve větru třepotají jako o život. Stejně tak i spousta dalších malých okřídlených tvorečků se vesele poddává neodolatelnému vánku. Na listu lopuchu se třpytí kapka rosy. Ozářená slunečním světlem vypadá jako nádherná mořská perla. Když se však list ve větru skloní, kapka se líně sklouzne k zemi, dopadne do bahna a už nikdy se nebude tak nádherně lesknout, už nikdy se nebude třpytit. Nakonec se vsákne! Jdu dál po lesní pěšině, až se dostanu k nebeské bráně, která se přede mnou otevře, jen co dosáhnu vrcholu kopce. Miluji přírodu, zvlášť když je po dešti...